Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Knižní recenze Nejsem placený recenzent a netřeba mi psát recenze dle obecného vkusu nebo dle zvyku platného pro odborníky. Nabízím proto ososbní postřehy ke knihám, které čtu a které se mi buď líbí nebo nelíbí. Jako doplněk tu jsou i recenze na moje díla a na další knihy našeho nakladatelství, ačkoliv jsem je nepsala já.

Recenze: Existuje zlo?

Při nedávném setkání s přáteli padla otázka, zda existuje zlo. Vzpomněla jsem si při následné diskusi na malou knížku Martina Bubera Obrazy dobra a zla, kterou jsem přečetla před - no hrozně moc - lety a přesně jsem si vybavila její pozici v mé knihovně. O knize jsme zapředla rozhovor s M., která knížku před těmi dvaceti lety přeložila a shodly jsme se, že si ji už úplně nepamatujeme. Jak jsem přijela domů, hned jsem ji vytáhla a během dvou dnů znovu přečetla.

Pokračování >>>

Recenze: Proč nejsem ceremoniálním mágem

Podoby evokovaných entit nejsou jejich skutečnými podobami. Duchové přijímají podoby na základě analogií. na podobu entity má vliv nejen druh a povaha použitého rituálu, ale i magikovo očekávání a víra. I v průběhu jedné evokace se může entita zjevit v několika podobách. Počáteční podoby bývají často hrozivé, později přijme zjev mírnější podobu...Za velmi nepříjemnou pokládám podobu dítěte (...), neboť svádí magika k tomu, aby s entitou jako s dítětem jednal... (str. 16).

Pokračování >>>

Recenze: Každá továrna produkuje i odpad

Nedávno jsem se dostala do ohniska zájmu několika filosofek a filosofů (všimněte si, jak důsledně používám genderové rozlišení) a byla jsem konfrontována, k mému malému potěšení, s úvahami postmodernismu. Nechala jsem se nakonec inspirovat a z přehršle různých těch Lévi-Straussů a Derridů vybrala mého oblíbeného Zygmunta Baumana, který při svých dekonstrukcích staví nejméně konstrukcí a věty svých statí špikuje nejmenším kvantem cizích slov, která by měla mít za úkol odlišovat výlučnost postmoderního uvažování. Nedávno vyšla nová Baumanova kniha Tekutá láska, s podtitulem o křehkosti lidských pout. Knížka je rozdělena do čtyř kapitol, které čím blíž ke konci knihy, méně mne oslovovaly.

Pokračování >>>

Recenze: Jak jste na tom, magici?

Knihy Josefa Veselého čtu ráda a z jeho magických pojednání jsem četla skoro všechny. O každé z knížek se dá říci, že je čtivá a většinou také, že se v ní dozvídám něco nového. Někdy je to úryvek z jiného díla, které by jinak zůstalo na okraji mé pozornosti, jindy autorovy originální souvislosti nebo pozoruhodné konkrétní popisy. Nejvíc si z tohoto pohledu cením trilogie Magií a trilogie komentovaných výborů ze zahraniční literatury (Učení mistrů, Slavné grimoáry minulosti, Z čarodějovy knihovny). Ne úplně mne zajaly Techniky magie na pozadí alchymie nebo Zoofilie a zoolatrie. Nejnovější knížka Daňová přiznání vybraných obyvatel planety Marsu má vést k zamyšlení magika, nebo případného magika, nad sebou. Jak autor říká, "v životě jsem už viděl řadu osob, které se vážně zajímaly o duchovno, ale z různých příčin ve své snaze o poznání ztroskotaly a setrvaly v pozicích profánních lidí nebo se na tyto pozice zase vrátily. Chtěl bych proto upozornit aspoň na ta nejčastější úskalí... a zároveň formou konfrontace různých stanovisek navrhnout určitá řešení některých dilemat..." Vždy dvě kapitoly za sebou naznačují protiklady těchto úskalí. Nechala jsem se tedy vést a čekala, co na mne z které kapitoly vyleze.

Pokračování >>>

Recenze: Temné bratrstvo

Volvox Globator zase po čase pokračuje s vydáváním dříve oblíbené řady Alef - výpravnějších to knížek v pěkné vazbě co do formy a vsměs zdařilých i co do obsahu. Vyjma několika méně trefených ritulů (za všechny se mi objevuje Védská astrologie, Temná múza nebo tajemství Keltů) lze číst snad úplně vše. Ať je dodržena rovnováha, jmenujme z té druhé, podařené strany také tři obzvlášť dobré - Tajemství run, Klíč k černé magii nebo Vesmír v kabale.

Pokračování >>>

Recenze: Hrou ke zkušenostem

Už první stránky této knihy – máme na mysli novoæonské reklamy, námi už v minulosti ražené, včetně těch, jimiž jsme sem přispěli – pozornému čtenáři napoví, že mezi námi panuje jistá duchovní shoda či naladění a autorka patří do okruhu spřízněných. Cílem magie jistě nemá být „splnění obvyklých přání“ a „vnitřní připravenost duše k magii je (opravdu) jiná“ než kdykoliv jindy, neboť „současnost klade na člověka (tak) náročné požadavky, které jej tlačí do vypjatých situací, takových, které bychom si jistě sami nevybrali – mít svobodnou volbu – a jsou překážkou duševní pohodě“, pokud se jimi ovšem necháme ovlivnit (rozuměj: zmagnetizovat).

Pokračování >>>

Recenze: Tajemný Fulcanelli

Je alchymie a je alchymie psychologická. Zatímco tu druhou dosti zpopularizoval C.G.Jung a po něm další a další, zůstala původní alchymie zapomenutá. Dnes si většina znalců myslí, že alchymie je to, o čem hovoří Jung - ti neznalí pochopitelně věří, že alchymie je zaostalou sestrou chemie, v horším případě jsou přesvědčeni o tom, že alchymie je blbost.

Pokračování >>>

Recenze: Cesta do hlubin mágovy duše

Když jsem se poprvé setkal s iniciačními komicsy z tvůrčí dílny švýcarského mága Akrona a výtvarníka Voenixe, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Zdály se mi příliš “ukecané” a přeplněné postřehy z hlubinné psychologie a obával jsem se, že si budou hůře hledat své čtenáře. Nedá se tedy říci, že by šlo o “lásku na první pohled”. Přesto mne přivedly k hlubokým a užitečným zamyšlením a také k vědomí, že se pohybují na duchovní úrovni, k níž jsem se doposud ani nepřiblížil. Nyní jsem přeci jen o malý krůček dál a lépe si uvědomuji nesmírnou složitost lidské duše a jejích vnitřních napětí a bojů, jež se navenek projevují zdánlivě nepochopitelným chováním, sny, úzkostmi i radostmi.

Pokračování >>>

Recenze: Studené překvapení - Psychóza ve 4.48

Tři herečky hrají jednu ženskou roli, dvě z nich souběžně i roli jejího psychiatra. Dialog přebíhá od jedná herečky k druhé, často v půli věty přebírá monolog jiná z žen. Všechny jsou jedna a přece je každá jiná, jako kdyby jiná postava měla značit jiný aspekt rozvracející se osobnosti hlavní hrdinky. Ve 4.48, kritickém čase nad ránem, kdy přichází příčetnost a zároveň je to pomezí života a prázdna. Inscence HaDivadla se odehrává v temné atmosféře jakoby v čase 4.50, tedy těsně po.

Pokračování >>>

Recenze: Stížnost na severské i jiné detektivky

Detektivky jdou oblíbenou moderní beletrií. Dobrý detektivka umí nejen vyvolat napětí, zvědavost a slouží k zamyšlení v klasické detektivní otázce (kdo je vrah?), ale umí dobře vykreslit postavy, popsat prostředí a rozumně zaběhne i do technických podrobností vyšetřování. I Sherlock vysvětloval nedovtipnému Watsonovi, jak na co přišel. Zatímco ženy si potrpí víc na rozpracování postav románu a na skryté vztahy mezi nimi, jež tvoří jádro vražedné zápletky, mužům bývají přitažlivějšími krimiromány, kde je zdůrazněna akce, spolupráce týmu a daleko není ani k nějaké té ráně či výstřelu. Detektivní román nás provází už druhou stovku let (zakladatel detektivky a horroru Poe tvořil v první polovině 19. století) a za dobu své existence doznal mnoha podob, variant a odnoží. Naučil se uspokojovat různě náročné čtenáře. Ale...

Pokračování >>>

Recenze: Bude letos konec světa?

Na začátku prosince vyšla v Knihovničce Meduňky tenká knížečka Věry Keilové Rok 2012 - šance pro každého. Autorka zpracovává téma konce světa prostřednictvím čtyř rozhovorů, které vedla se čtyřmi alternativními poradci. A protože jsem jedním ze zpovídaných, napíši dnes něco právě k této knížce.

Pokračování >>>

Recenze: Čtrnáct doteků snu

Minulý týden jsem pobývala v Londýně. Bylo to právě v čase, kdy město rozbouřily nepokoje šířící se v přistěhovaleckých čtvrtích. Ulicemi se proháněly bandy zdivočelé mládeže a rozbíjely výlohy, rozléhal se křik v prapodivné angličtině, bojové pokřiky byly střídány kvílením a nadávkami raněných a z některých oken šlehaly plameny. Před polednem jsem procházela poničenou ulicí, teď klidnou, aspoň než nastane večer a rabování začne nanovo. Vítr rozhazoval šedivé špinavé odpadky, když najednou vidím, že přede mnou na chodníku mezi střepy leží knížka. Jako vášnivému čtenáři mi to nedalo a zvedla jsem ji. A jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že kniha je psaná česky! Poznala jsem v tom pokyn shůry, a hned poodjela z neklidných míst, posadila se a začala číst...

Pokračování >>>

Recenze: Dusný svět potlačené sexuality

Psychoanalýza mne popichovala už před mnoha lety. Freudovy spisy jsem ale vždy jen prolistovala. Připadly mi nesrozumitelné a plné prazvláštních omylů a tvrzení, která jsem dříve neuměla tolerovat. Letos jsem se rozhodla kouzlo zlomit a pustila jsem se do jednoho z ranějších děl - do Výkladu snů. Kniha se čte špatně, ještě mnohem hůře než Jung. Je poznat, že dílo vzniklo dávno, že je jednou z prvních knih o psychologii. Nejsou zde příliš časté odkazy na literaturu, kde by bylo sdělováno aspoň něco podobného, o čem autor v knize hovoří. Nejčastěji se setkáme s odkazy na jiné autory v úvodu knihy, i zde s nimi ale Freud vesměs polemizuje a využívá je jen jako odrazový můstek pro svá další tvrzení. Freudovy teorie jsou jeho osobními konstrukcemi, vycházejícími z jeho osobních podmínek a z pohledu dnešních nauk - ať víc nebo míň vědeckých, se velmi těžko uchopují. Budu-li vykládat já o významu např. čtyřky holí a při tom se budu opírat o to, co je na kartě nakresleno, o to, jaké dojmy to ve mně vyvolává a jaké asociace vzbuzuje, budu konat stejnou práci jako Freud, když vykládá sen. Při vysvětlování několikáté karty vytvořím soubor pravidel, z nichž při výkladu vycházím - a přesně to činí i Sigmund Freud při výkladu snů. Na jednom ani druhém výkladu nebude nic vědeckého a ani jeden z nás nemá větší právo si nárokovat pravdu - akorát že na Freuda si svět už zvykl a jeho teorie se do jisté míry buď osvědčily anebo našly natolik významné odpůrce, že se staly známými. :-)

Pokračování >>>

Recenze: Umíte enochiánsky?

Ani tak nemusíte rozumět... Enochiánská - nebo henochiánská, podle vašeho vkusu - magie je v zahraničí co do počtu knih stejně známá, jako každé jiné okultní odvětví. U nás jsme zase trochu pozadu, a tak u nás vyšla první knížka zaměřená na tento pozoruhodný plodný okruh magických znalostí. Autorem knihy je Donald Tyson, který u nás není úplně neznámý: Vyšlo jeho věštění pro začátečníky (Beta Dobrovský 2004) a před delší dobou také Tatragrammaton (Volvox Globator asi 1999). Někteří jej mohou znát i jako autora Necronomicon Tarotu, který se u nás (v Česku) i u nás (ve Spiral Energy) prodává. Ve skutečnosti napsal nejméně dvě desítk knih od laických, jako je ono Věštění, až po odbornější kontroverzní publikace, např. Alhazred: Author of the Necronomicon.

Pokračování >>>

Recenze: To chce mít svůj systém...

Magické knihy Josefa Veselého čtu ráda a pokládám je za solidní vydavatelské počinky. Autorův styl je příjemný, vyprávěcí a neknižní, proložený příhodami a komentáři k našim současníkům. Kompilace cizích překladů mi - narozdíl od častých kritiků díla tohoto autora - nevadí a ráda obětuji původnost na oltář přehlednosti a sečtělosti, jejichž důkazů se mi v knihách J. V. dostane požehnaně. Pokládám za velmi užitečné, že se lze v českém jazyce dočíst aspoň úryvky z děl autorů, které by ke čtenáři hledaly dlouho cestu a ještě by bylo nutné se potýkat s (asi nejen pro mne) méně pohodlnou angličtinou (v níž zřejmě nikdy nezvládnu rychločtení). Podstatou Veselého poslední knížky je srovnání alchymického Velkého díla, magické zasvěcovací cesty a autorova osobního systému, který v knize pojmenovává jako démonický operační mód. Skrytou podstatu nejen této J. V. knihy lze nalézt v prazvláštní skutečnosti, že vše má být systematické a jasné.

Pokračování >>>

Recenze: Jak vnímat svět jako báááječný

Literaturu hlubinné psychologie lze rozdělit do dvou kategorií: buď jsou to knihy obtížně čitelné, těžké, hutné a plné obtížně uchopitelných pojmů či manipulací s těmito pojmy, anebo jde o knihy jednoduché, opakující ty nejzákladnější a lidově nejznámější pojmy z jungiánských širých vod a aplikující je na kdejakou podrobnost našich životů. Tak vznikají knihy o hlubinně psychologickém významu vztahu, jídla, potence, psů, koček, meteorologických jevů, spánku, chutí a dalších a dalších drobností.

Pokračování >>>

Recenze: Život ve snu, psychopati, deprivanti a vlivy dětství

Za poslední dobu jsem krátce po sobě četla tři knihy, které na sebe pozoruhodně navazovaly. Nechala jsem se inspirovat a tak dnešní recenze bude obsahovat krátké shrnutí všech tří knížek.

Pokračování >>>

Recenze: ...kabala byla jen řehtačkou

Gerschom Scholem začíná u nás být vcelku známým autorem. První vlaštovky jeho díla se objevily už v několika číslech Revue Horus na začátku 90. let. Vcelku známé je dílo Kabala a její symbolika, vyšla i kniha jeho vzpomínek Z Berlína do Jeruzaléma. Nejznámější u nás je ale historická studie Počátky kabaly. Přítomný útlý spisek Alchymie & kabala je nedávným počinkem nakladatelství Malvern. Autor patří mezi nejvýznamnější znalce židovské mystiky a kabaly. Narodil se 1897 v Berlíně a zemřel v Jeruzalémě v roce 1982. Studoval historii, filologii a filosofii, z Německa utekl kvůli válce a žil v Palestině. Ve svých výzkumech se věnoval především kabale a napsal mnoho studií, kratších i rozsáhlých, právě na téma kabaly a židovského mysticismu.

Pokračování >>>

Recenze: Jak zemřel Charles Dickens?

Dan Simmons píše díla různé kvality. Na cyklus Hyperion - Endymion nedám dopustit, i když mi některé části připadly nevýpravné a rozvláčné. Romány ale byly tak plné nápadů, že se jejich chyby daly dobře snést. Dobře se mi četly i Děti noci nebo Píseň Kálí. Íllion a Olymp nebyly tak úplně ono, ale dalo se to, kdežto z povídkové sbírky Láskosmrt se dala číst jen jedna...

Pokračování >>>

Recenze: Démon a kříž

Kdyby tato knížka nebyla zařazená v oddělení detektivek, asi bych si ji nikdy nekoupila. Takhle jsem ji přihodila na hromádku literatury na letní prázdniny, kterou jsem hromadila někdy v červnu. A protože zrovna nic moc nebylo a já jsem měla obavy, že nebudu mít co číst, zkousla jsem i trochu odpuzující název s podtitulem Příběh moderního exorcisty.

Pokračování >>>

Recenze: Integrace, striptýz a pud smrti

Moje krátké přípodoteky knih Jana Sterna se staly už tradicí - a tak se čekalo jen na to, kdy knihu dočtu... a už je to tu a už valím, abych napsala pár postřehů k mému oblíbenému autoru. Apropos - proč vlastně oblíbenému? Mnoho společného nemáme. Ne že bych nerada psychoanalýzu, ale tu úplně ryzí nemusím. V každém svém komentáři ke Sternově knize zmiňuji, že klasická freudovština mi připadá osekaná, mechanistická a bez fantazie. Jan Stern nemá rád magii a tudíž zřejmě ani mágy, nedůvěřuje tarotu a jeho pohled na ženy odpovídá psychoanalytickému učení. To vše ale přehlížím, protože jeho povídání má náboj! Ne že by na mne hoch až tolik působil svou inteligencí, to asi spíše upřímností, opravdovostí... Protože jeho psychoanalytické záseky mi v každé knize víc a víc připadnou jako ryzí vyjádření sama sebe - žádná póza.

Pokračování >>>