Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Zuzaniny vlky plky Tady najdete: Osobní pohled na dění v tomto i dalších vesmírech. Jsem ale, pravda, podivná osoba... Postřehy, občas i trochu drby o lidech, kteří se mihli kolem - neříkejte, že vás to nezajímá a zavřete tu televizi. Můj košatý styl psaní je určitě lepší. Thelema v praxi a v sukni, někdy i v gatích. Deníky Bestie, která už si tak neříká. Příspěvky jsou řazeny tak, aby vystihovaly co možná chronologickou následnost dějů. Občas se to nepovede.

Jací by měli být: astrolog, kartářka, léčitel

Podstatou umění výkladu karet, horoskopů, numerologie nebo jakéhokoli poradenství je 1. vcítění do druhého člověka. K tomu potřebuje vykladač jednak znát něco o lidech, což může být trošku problém, pokud nemá vrozený vnitřní cit anebo není starší než 40 let. S vyšším věkem přichází umění empatie u zhruba poloviny lidí přirozeně na základě zkušeností. Daleko důležitějším uměním při výkladech a při poradenství obecně je 2. schopnost odfiltrovat vlastní osobnost, zbavit se předsudků, být nezaujatí, neutrální, zbavit se pýchy a potřeby s druhými manipulovat, kterou v sobě přirozeně má každý člověk, ať už si to uvědomuje nebo ne, ať už si to připustí nebo ne. K tomu, aby se poradci toto vše podařilo, se potřebuje vyznat sám v sobě a na sobě pracovat.

Pokračování >>>

Anabáze s Phyllis Dorothy Jamesovou

Moje nejoblíbenější autorka detektivní prózy napsala víc než dvacet románů, z toho je jich 14 s dobře známým inspektorem, později komanderem, Dalglishem. Právě tyto knihy mne kdysi při­vedly k četbě detektivní literatury a k fandění klasické románové detektivce, což je žánr dnes ne právě obvyklý; teď dominují kriminální krváky s bídně propracovanými postavami a se zápletkou, kte­rá sice svědčí o divoké fantazii autora, ale s logikou je mnohdy na štíru. Dnešní pátrač – už ne přemýšlející, kombinující de­tektiv - musí být nepřizpůsobivý, v konfliktu s morálkou běžných lidí, ne vybraných mravů, musí protestovat proti režimu, zastávanému v knize obvykle šéfem nebo kriminálním odborem, musí být pokud možno alkoholik a musí mít štěstí, aby zápletku rozluštil – například najednou potká neče­kaného svědka, ze záhonu trčí prst anebo mu dá v alkoholovém opojení někdo po hubě – a on je to pachatel! Škvorecký a jeho pravidla detektivního příběhu jsou ignorována, což nepřipisuji tomu, že by Škvorecký nebyl mezinárodně známým autorem, jako spíš skutečnosti, že autoři neumějí psát.

Pokračování >>>

Krabička

Temný les, na některých místech připomínající hřbitov. Temně zelená přechází do černé až šedivé nezdravé barvy. Skrz husté větvoví se s obtížema prodírá světlo, zarostlá místa jsou protkána pavučinama a cosi je v nich...brr!... cosi nepříjemného. Děsivého. Zpustlé, leckdy dlouho nepoužívané cesty se většinou křižují pravoúhle. Skoro neviditelné průlezy skrz křoví, vyšlapané nikdy neviděnými zvířaty, obcházejí ta nejnepříjemnější místa a tvoří zkratky mezi vlídnějšími místy. Les přiléhá k velkému domu, kde jsme zavření. Na dům navazuje zeď, která má park obkličovat, jež se po pár desítkách metrů ztrácí. Do cihel vrůstá spletitá, podivné tvary nabírající a stále neprostupnější divočina, jak se park mění v neproniknutelnou spleť stromů. Tady se chodíme bavit, tady je náš život; a cesty, cestičky, úseky, na nichž svítí sluníčko a zpívají ptáci, stejně jako strašlivá, jakoby z cizího světa vsáklá místa, výhrůžně tichá a nepříjemně páchnoucí kanálem, dobře znám. Do tří odlehlých koutů hřbitovního parku zahrabávám tři předměty. Tři věci, které chci ukrýt před světem.

Pokračování >>>

Pátrání po silových zvířatech

Ne že bych zase pátrala až tak usilovně, ale člověk má všelijaké nápady, jak tak kolem něj ty roky zrádně běží, že. Kočka Pokus o silové zvíře, tehdy jsem o jejich existenci věděla jenom z pohádek a beletrie, jiné prameny nebyly. Kočka je ženská, sexuální, mazlivá, ale nepodrobí se. Chci tedy být jako kočka, mít vlastnosti kočky. Kočky jsem si pořídila a žila s nimi. Pokoušela jsem se přímo vcítit do jejich těl i do kočičích duší. Spojení s kočkou jsem si představovala jako nápodobu tohoto zvířete, občas problesklo vcítění: Máš svobodu, kočko, držíš se domu, ale v rámci domu umíš být nepolapitelná. Jsi živa z atmosféry příbytku, který je tvým domovem, jsi v něm všude a nikde.

Pokračování >>>

Naučení o magických kruzích

Magický kruh je východiskem pro rituál. I kdybychom o magii nevěděli nic víc, než nám nabízí produkce americké kinematografie, stoupneme si podvědomě při obřadu do kruhu, když je nás víc, anebo si místo obejdeme, pokud jsme sami; možná z potřeby před obřadem obejít obzor? Nad magickým kruhem se často nepřemýšlí, patří k rituálu jaksi automaticky. Kdo tvoří kruh vědomě, má obvykle svůj zaběhnutý způsob a nad dalšími možnostmi nepřemýšlí – není proč srovnávat. Což je škoda, protože když se sejde víc názorů, vyplynou zajímavé výsledky. Konkrétně tyto výsledky vyplynuly před pár dny okolo rozbitého stolu:

Pokračování >>>

O slunečním vlku, nebeském ohni v zemi a krutém Apollónovi

Do naší rodiny (M.O.Th.) přibyl adoptivní vlk, tak si připomeňme, co víme o vlcích. Zoologická data bych protentokrát nechala stranou. Vlk jako dávný průvodce i nepřítel člověka je důležitým, ač pozapomenutým symbolem. Etymologicky si povšimněme, že Lykos je řecky vlk a lyké opět řecky světlo, z čehož pochází latinské lux, světlo. Vlk má žluté oči, proto v sobě má Slunce. Proto také vidí ve tmě. Slunce se z něj proto rodí, on je jeho obalem. To připomíná starobylou legendu a Luciferovi, andělu, který byl bohu nejmilejší, ale protože si pro svou krásu (!) uvědomil sám sebe, byl vyhozen z ráje. A padal a padal a padal, a čím dál byl od boha, tím byl temnější, protože boží jiskra v jeho bytosti ztrácela zdroj. Až nakonec dopadl a zbyla v něm jen malá jiskérka, jenom takové sluníčko, obalené temným tělem. Toto je základ všeho okultního, alchymie, hermetismu, vyšší magie. Podobně mohou hovořit i stély, ukrývající údajné hroby nebo posvátná místa slunečních hrdinů nebo bohů - Osirida, Baccha, Herkula a jiných. Tyto stély jsou pomníky nebeského ohně, jak napovídá Hargrave Jennings.

Pokračování >>>

Jak číst tajné spisy

Březen je měsíc knihy, čehož bychom si měli považovat zvlášť v této době, kdy nikdo moc nečte. Knihy jsou drahé, času je málo a nabídka je přeširoká, ba až zahlcující. Tak kdo by četl, že... :-( Všem halasně doporučuji, aby si zajistili a přečetli jednou, dvakrát i třikrát poslední knihu D. Ž. Bora Tajemný svět pravěku. S podobnou vehemencí jsem kdysi vnucovala svým bližním Abecedu stvoření téhož autora - dílo velmi podnětné, na čtení o něco jednodušší. Čtení je to nesnadné - pokusím se proto do hermetického čtení uvésti laskavého a především trpělivého čtenáře, který se nechce nechat odvést líbivými slůvky zpátky na povrch, sotvaže se dostal pod kůru sdělení.

Pokračování >>>

Pohanský ples aneb Cesta tam a zase zpátky

Motto: "Jedu na pohanský ples," hlásím své mírně postarší mamince, když po mně chce jakýsi úkon o víkendu. "Na jaký ples?" směje se maminka. "To jako že se sejdete, co nechodíte do kostela?" "Ne, mami," vysvětluju. "pohani jsou většinou mladí lidi, kteří se modlí k jiným bohům, co tu byli před křesťany. Rádi tancují, sedí u ohně a chodí do přírody." "Aha, čundráci," uzavře to maminka. Byl jsem na poslední chvíli pověřen velmi důležitým úkolem. Budu spěchat, ale asi dorazím na poslední chvíli, kdyžtak mne kontaktujte... Pobaveně hledím na smsku, která mi dorazila těsně před srazem a váhám. Není přece jen možné, abych nezaznamenala, že Ondra, autor zprávy, pracuje jako zvláště tajný agent u BIS? No dobře, tak ne, ale náladu mám o poznání lepší. Včera večer jsem si totiž zlomila přezku u batohu a od té doby koukám na svět zamračeně a přemýšlím, co nepůjde (zapnout) dohromady.

Pokračování >>>

Co čeká nás a svět v roce 2013

Nejsem si jistá, jestli bylo letos apokalyptických vizí víc nebo míň než vloni. Asi nám svět pořádně leze na nervy, když pořád chceme, aby se něco špatného stalo. Ale co už! Svět neskončil, čekají nás další pěkné dny - tak se zkusme podívat, do jakých hranic se budeme muset vejít. Jako vždy vychází předpověď z magického pojetí kabalistického Stromu života. Připomínám, že Strom života vysvětluje stvoření i probíhající procesy světa našeho pomocí 10 čísel a 22 písmen. Podobu grafu najdete např. u předpovědi pro rok 2003. Nejdřív zase zrekapitulujme, co jsem předpovídala vloni. Nakonec si něco řekneme k osobnímu výkladu karet, který byste si mohli vyzkoušet.

Pokračování >>>

Já & pes & les Dojmy z MeziSvětů 2012 a jiných světů na pomezí

Dlouho jsem přemýšlela, jak svoji tradiční reportáž z MeziSvětů tentokrát pojmout. Od začátku bylo vše jinak a otevírající se scéna letošního setkání byla zšeřelá nejasnostmi a spory, kontakty s podivnými, ledově chladnými bohy a asi i koncem světa, který se blíží v sedmimílových botách.

Pokračování >>>

O temných silách, které chrání zemi Moravskou

Tuto pozoruhodou báji jsem objevila při psaní předmluvy k Necronomiconu (Necronomicen podle Murahawy, vydalo Spiral Energy, Brno 2011, 290 s., 418,- Kč). Takhle to tedy bylo: Příběh chytrého muže, krásné cizinky a velké říše Počátek 7. století zastihl Evropu uprostřed neklidu a válečných konfliktů. Persie, přes niž vedla obchodní stezka do Číny, začala válku s Byzancí, aby posílila svůj vliv. Persie byla ve spojení s Avary a Byzanc s Franky, a tak se konflikty přenesly až do Evropy.

Pokračování >>>

Stručné shrnutí základních osmi typů osobnosti (Podle C.G. Junga)

Kdo si chcete připomenout Junga a zařadit sebe sama nebo své blízké, tady je stručný návod. Chcete-li si otestovat, kam patříte a co jste za typ, použijte test mbti, např. tu http://spt.skeletus.com nebo tu mypersonality.info. V testu se dozvíte typ a v Jungovi (Výbor z díla I.) si můžete přečíst charakteristiku vašeho typu, kterou uvádím ve velmi krácené podobě - tzv. pro lenochy. Nevědomí plní kompenzační úlohu vůči vědomí, jak silně je zastoupená funkce ve V, tak silně se v NV projevuje funkce protilehlá. Lidsky řečeno je to nakonec pěkný guláš. V dalším shrnuji spíše vědomé projevy, pro kompletní výklad raději otevřete toho Junga.

Pokračování >>>

O equionoxu válečných strojů a špatné koncentraci na výkon

Jaro náhle změnilo mety v objekty značně pohyblivé, tekuté, hodnot pomíjivých, tvarů nepevných a ztrácející se v mlžném oparu denních snů, jež nastupují bez návaznosti, bez příběhu, reaktivně - podle toho, co den od rána přinesl. Nakonec asi záleží víc na tom, že někam jdeme, než že něčeho dosáhneme. Vznešeně řečeno: Cesta může být cíl. Jaro se rozprsklo stejně jako každý rok. Všechny sluneční rituály jsou umístěny do časového bodu, do okamžiku - no dobře, do jednoho dne - jen ten jarní ne, protože jaro útočí ze všech stran a do všech stran, vyhání život ze země a sílu do světa. Zevnitř ven. Do všech stran. Bum.

Pokračování >>>

Co je to psychoanalýza

Byla to jedna z prvních oblastí psychologie, která mne začala zajímat. I z kusých informací, které jsem tenkrát měla (minulý režim chápal psychoanalýzu jako buržoazní přežitek), jsem získala pocit, že psychoanalýza nejen vysvětluje vznik duševních úchylek, poruch a potíží, ale také popisuje, kterak na sebe příznaky navazují a jak se vyvíjí jeden z druhého. Kupodivu jsem po letech zjistila, že jsem do značné míry odhadovala správně. Psychoanalýzu jsem pak na několik let odložila - hlavně pro její obtížně stravitelný symbolický jazyk; až později jsem se s výrazivem porovnala. A abyste se případně nenechali podobně odradit, čtěte dál....

Pokračování >>>

Mystérium poustevníka

V sobotu, už za tmy, jsem prohrabovala ohniště, ve kterém žhnuly zbytky starých účetních dokladů. Skartovačku nemáme, tak co s nimi. Společníka mi dělal jeden z těch Samových náctiletých kamarádů. Tento mohl mít posledních -náct, tedy devatenáct, a byl trochu přiopilý. "Víte," povídá mi, "nejhorší byl ten návrat do reality". Tak popisoval svůj nejhlubší zážitek z letního kursu, který byl zážitkový a extrémní a na mladá děcka zapůsobil. "Tam se nikdo nemohl přetvařovat, podmínky nám to nedovolily. Všichni jsme si věřili. Ale venku je tolik falešných lidí!" Asi stárnu - toto nadšení je mi cizí. Ne vždy v extrémních podmínkách ukážeme pravou tvář; je to jenom jiná tvář. Sebevíc pravdivá a užitečná, není pravější než jiné. Žádná pravá není. A důvěra už musí ležet ve dvojici lidí, kteří do vztahu vstupují. Skupinová důvěra je chvilkový malý egregor, skupinová duše, která zmizí, když ji nekrmíme společnými zážitky.

Pokračování >>>

Co čeká nás a svět v roce 2012

Krize, nedůvěra, zdražování, pokles, chudoba, nedostatek. Tato slova slýcháme každodenně a s magií či vírou v okultno nemají co společného. Ba i víra v konec světa je tentokrát rozšířená víc, než v dobách jiných ohlášených konců světa. Uniknout sami před sebou do všeobecného kataklyzmatu chce tedy víc lidí, než dříve. To nemusí nic znamenat. Je víc lidí na planetě, víc jich tedy sdílí stejné pocity. Zvlášť ke konci roku 2011 apokalyptické vize kulminovaly. A od té doby je najednou skoro klid. Jak to? K čemu se schyluje? Odpovědi nabízí letošní předpověď.

Pokračování >>>

Čtyřfázový slunovrat

Motto: Hledám šikovného ďábla, kterému připíšu svou duši. Zn.: Ozvi se. Podivná atmosféra pozdního podzimu jakoby se rozhodla vykrystalizovat ještě před začátkem Saturnálií. Není špatné sledovat událost do minulosti, kolikrát se pak pozorovateli odhalí pozoruhodný řetězec příčin a následků, jehož oka tvoří jak vnitřní děje, tak vnější události i věci zcela nezávislé na člověku, ale přesto působící. A tak je těžko říci, co ještě spadalo pod Slunovrat a co už ne, protože tento rozhodující bod v roce si náležitě vázal pozornost dlouho dopředu. A jestli se do toho čtenář nechce zamotat, zůstaneme u data 22. 12. a nebudeme ani upřesňovat řetězce událostí, ani bod obratu.

Pokračování >>>

Techno

Před pár týdny jsme s Lidou byly na Apokalypse, což je taneční akce, na níž se hraje styl označovaný jako techno. Techno je nevím proč sporné, nenáviděné, vzbuzuje emoce a podiv, lidé, kterým řeknu, že tam chodím, na mne koukají jako na exota. Ne tak lidé, s nimiž se tam setkám. Ti jsou hodní. Zkusím dát pár informací o tomto a podobných hudebních stylech k obecnému užitku: Pod označením techno se skrývá několik hudebních stylů, které mohou znít velice odlišně. Zvláště laik mezi nimi nerozlišuje a může být překvapen, že se ten rachot od sebe nějak liší. Všechny styly techno mají společné: zvuky nejsou vyluzovány klasickými hudebními nástroji, ale elektronicky: hudba je mixována z gramodesek, na nichž je uložena v podobě rytmických celků, výkřiků, rytmů, tlesků, tluků a dalších kousků z nich DJ mixuje, často živě na místě jako originál tak, že pouští rychleji, pomaleji, přes sebe, dopředu i zpátky.

Pokračování >>>

Gabra a Malinka ve velké společnosti Dojmy z MeziSvětů v Broumově-Bylnici

Předehra „Počúvaj, jak sa ti líbí ten můj přešitý kabát s kapucu?“ „Je pěkný,“ odpovídá Malinka. „A kdybys věděla, jak je kapuca moderní.“ dodává Gabra. „To nosíja enom hraběnky a veliké paničky v Brně. To sa člověk enom nadnášá a ináč je to velice praktické. Ideš přes Bylnicu a ogaři kameňujú – tož šup! kapucu na hlavu a hlava v suchu! To je moc dobrý kabát. Já myslím, že je o moc lepší než ten tvůj nový.“ „Ale tož šak si možu dat naň takej našit kapucu,“ pravila Malinka. „Ale kde!“ mávla rukou Gabra, „takovú látku tady nedostaneš a nejakú strakatinu si tam přecaj nedáš!“ Nečekaně se letos jelo jinam. Místo setkání se změnilo pár dnlů před odjezdem, namísto vysočinského Moravce je to Broumov-Bylnice... Vrtím hlavou a mám pocit, že jsem se spletla. Z celého Česka se stáhneme na Valachy? Brúmov Bylnica, motá se mi hlavou. Kde jsem se s tím setkala... Aha! už vím! Gabra a Málinka. A potom ještě ta neděle. Rovnodennostní rituál mi leží v hlavě už měsíc, kdesi jakobych cítila chybu či nedodělek. V neděli je škaredě, na krchov, kde chci rituál domyslet, se ne a ne vypravit. Rozzlobená sama na sebe si říkám, že někde cestu ke světlu v zemi najdu; no přece to nevzdám. Půjčuji si od Sama zánovní tornu, kterou si pořídil na výlet, a snáším věci na sebou. Torna je plná ani ne způli, když začnu nakládat jídlo a pití. Výsledek je nacpaný ve všech kapsičkách a váží 20 kilo. Zvednout toho macka na záda není pro mou mírnou konstituci nic jednoduchého.

Pokračování >>>

Psychoterapeutický vtip 2 :-)

Vítězoslavný výkřik narcisty v terapii: Vy jste mne, pane doktore, vůbec nepochopil!

Pokračování >>>

O magické tradici, psychickém zdraví a exkrementálních produktech chaosu

Motto: Tradice, z latinského pojmu traditio, který vznikl spojením trans (přes) a dare (dávat). Značí předávání poznání, schopností, obyčejů a mravů skupiny, generačně předávaný souhrn zvyků a zvyklostí, kulturní či jiné dědictví dědictví. Obecně je tradice tím, co se učí - v ideálním případě - dcera od matky a syn od otce; souhrn poznatků, dovedností i znalostí. Vědět, jak se to dělá a co se má dělat. Platí, že do řemeslné tradice nebo tradice vědění, například vědění o stavbě vysokých chrámů, lze zavést nový poznatek, ověřený vlastní praxí – nejlépe hotovým dílem. Takové doplnění tradice je předchůdci i následovníky obvykle přijato bez výhrad. V katolické církvi se pod tradicí rozumí veškerý obsah křesťanské víry, který byl církví od dob apoštolů předáván. Princip tradice má své místo v katolickém pojetí nauky, dogmatu i výkladu Písma. Písmo je nutno podle katolického učení číst pouze v kontextu církevní tradice.

Pokračování >>>