Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Zcela úchylné zkušenosti II.

Zavolal mi jakýsi muž. "Co potřebujete?" povídá hned potom, co jsem se ohlásila. "Vůbec nic," odpovídám mu, "ale třeba se něčeho nedostává vám." "Tak to bude omyl," říká on a zavěsí. Povídá mi jeden známý: "Zuzano, ty tvoje knihy jsou divné," a vrtí odmítavě hlavou. "Třeba to Sedmero věšteckých umění, to je teda věc," přisadí si druhý a ohrnuje rtík. Krčím rameny: "Tak povídejte, co se vám nezdálo, hoši!" Proč by se každému měly líbit moje knihy, že. Třeba budou mít nějaký postřeh nebo nápad - třeba dokonce z vlastní praxe....? myslím si. "Nooo," protahuje první, "do čtení jsem se ještě nepustil." "Takový knížky já přece nečtu," kulí na mne oči druhý kamarád, jako kdybych po něm chtěla rituální sebeoběť. Hmmmm... :-) Je to asi tak dva tři roky, co jsem měla zase jednou seznamovací chutě a začala se setkávat s náhodně o nos brnknuvšími neznámými lidmi. Ne ne, žádné inzeráty. Prostě když mne zaujme nějaká osoba, (obvykle tím, co dělá nebo co se o ní traduje), jdu se s ní seznámit. Přijdu a řeknu: Já jsem Zuzana a přišla jsem se seznámit. Většinu svých obětí tím nenapravitelně vyvedu z konceptu. Podezřívají mne že a) jsem z tajné služby některého státu, b) chci jim ublížit, c) usiluji o sňatek s nimi (muži) nebo o jejich majetek (ženy). Když to vyjde, staneme se velmi dobrými přáteli, ale v 90% pokusů to nevyjde. Jeden z lidí, s nimiž jsem se v uvedené době takhle seznámila, se toulal internetem pod jakousi magickou přezdívkou a chtěl zakládat thelemický řád, studovat společně Crowleyho nebo něco takového. Ráda poznávám lidi z tohoto okruhu, i když mi to k ničemu není, aspoň už dlouho nebylo. Před původně dohodnutým místem setkání na mne počkal v autě, a jeli jsme do kavárny v hotelu Internacionál, což je strašný komunistický podnik, kam normální jedinec dobrovolně nezavítá. Kdysi se tam scházeli Arabové, studující kursy pro teroristy tádyhle v Zastávce u Brna. Ale ať to nevyzní jinak, než zamýšlím - ten člověk byl cizinec a jiný podnik v Brně asi neznal. Byl to zajímavý muž nejméně mého věku. Působil trošku rozporuplným dojmem, jako asi většina lidí působí na první setkání, ale působil - čili není to někdo na koho úplně zapomenete, protože na něm není nic, co by se dalo zapamatovat. Z některých lidí je cítit, že dosáhnou toho, co chtějí - na letmé setkání se nepozná, jestli vlastní nebo cizí zásluhou. Z jiných je cítit i to, že mají jakýsi potenciál - už se nepozná, zda a jak jej využijí. Z Thelemy nic nebylo. Pán asi zjistil, že je to moderní téma a chytal na ně mlaďochy. Kdybych chtěla vystihnout jeho názory, doporučím vám k přečtení LaVeyovu Satanskou bibli - tak ryzího satanistu jsem ještě nepotkala. Neodsuzuji satanisty, ale nejdu touto cestou a neměli bychom si co říci. Nechal mi navštívenku - byl to jakýsi inženýr snad z Belgie nebo odkud, ale po nějaké době jsem kontakt vyhodila s jinými maličkostmi, které už asi nikdy nebudu potřebovat. Takže romantičnost vzpomínky ještě umocní fakt, že o tom člověku nevím ani jak se jmenoval, ani odkud byl ... vůbec nic. No skoro námět na červenou knihovnu. Ale proč to vlastně píšu - vzpomněla jsem si na něj kvůli jinému totálnímu úchylákovi a bez tohoto úvodu by ten druhý příběh nebyl komplet. Když jsme otevřeli stránky Optatství, suma objevivších se reakcí by stála za hlubší sociologický rozbor, ale o tom zase jindy. Jde mi o jednu z reakcí, kdy dotyčný měl zájem dozvědět se více. Než někomu neznámému odpovím, projdu pokaždé internetové okultní drbny, jestli náhodou nevyzvím o nositeli přezdívky něco, co by mi napovědělo, jak s ním jednat. To jsem udělala i tentokrát. Nenašla jsem moc povzbudivého. K některým článkům, jež podepsal, se nevyvratitelně hlásili jiní autoři; další příspěvky měly naivitu začátečníka, kterého mamka denně kontroluje a hodnotí výkon; i v konferách dotyčný reagoval s tvrdohlavostí pubescenta. Spoludiskutéři se snažili jej postrčit, ale moc to nešlo. Na kritiku reagoval nadávkami a půlřádky vykřičníků, případně se odmlčel a objevil se "jakobynic" zase za dva-tři měsíce. Hádám, že hochovi nebude víc než 18, no... asi ani to ne. Nemám ráda přezíravost, a ještě víc jsem ji neměla ráda v mých 18 letech. Odepsala jsem v tónině otec-moll a tušila klučinovu nekritičnost k vlastní osůbce. Ale ať má dobrou zkušenost, že. Vyložila jsem, že Opatství je otevřeno těm, kteří už společně s námi něco zažili, ne "rychlokvaškám". Nechci hodnotit odpovědi, kterých se mi dostalo - zvědavci nechť nakouknou na komentáře k mému jménu na Poradcích. Je mi líto, že jsem jej nevyprovokovala k odpovědi na otázku, kterou tam pokládám, ale nevadí... třeba příště. :-) A jak ti dva spolu souvisejí? Když tenhle hoch tak přesvědčivě tvrdil, že mne zná, prošla jsem poctivě nejen vzpomínky, ale i záznamy z jím uváděného období. Našla jsem tři chlapíky, kteří byli mými novými známými, a jen jednoho, který se hlásil k magii. A to byl onen nóbl "čertovský" cizinec, který se mi tímto připomněl a jehož zjevení se mi připadá natolik neobvyklé, že jej nemohu neuvést. Rozčilená žákyně: Jaktože nemáte ráda Steinovou, když ji všichni milují? Rozčilená žákyně 2: Vy jste mne ošidili! Já jsem chtěla studovat jednoduchý tarot, ne abych se musela učit tolik karet! Váhavý žák: Myslíte, že je to dost polopaticky, abych to pochopil? Rozčilená žákyně 3, která si měla dohodnout s Hankou mimořádný začátek studia: Vaše kolegyně mi kvůli mému studiu nezavolala. Jaktože jste mi tu vyjímku nedomluvili? Starší žák naléhavým hlasem: Potřebuji se rychle naučit astrálně cestovat. Minulý týden mi utekla žena, musím ji najít. Mladá zájemkyně o studium (dopisem): Napište mi, jestli budu skládat maturitu z čarodějnictví za 4 nebo za 5 let. Maminka mi jinak nechce dovolit, abych se k vám přihlásila. Nedávno jsem měla takový pěkný internetový zážitek s jednou známou, že by byl hřích jej nedat k dobrému. Není zase tak úplně úchylný (ten zážitek), ale inspiroval k hlubšímu zamyšlení nad ženami okolo mne. Mám typickou zkušenost. Pro mnoho žen jsem příhodnou sokyní - psychologie tomu říká projekce osobního stínu. Projevuje se jako škodolibost nebo potřeba soutěže - čili dokázat mně nebo těm, kdo jsou okolo, že ony jsou lepší než já. Je mi to z duše protivné. Nechce se mi zdržovat handrkováním a duchaprázdnými debatami (což je jeden z důvodů, proč se takřka vůbec nevměšuji do diskusí na konferách, chatech atd.). Více mne láká společné hledání. No jo, ale když chce každý prosadit svůj názor. Ani já se neshodnu s každým lehce. Ženy, které se objevují kolem magie, bývají často nedůvěřivé. To je v pořádku, aspoň myslím. Nedůvěra koření v malé nebo žádné sebedůvěře - a teď jde o to, jak žena sebedůvěru získává. Často - ne vždy - je v pozadí potřeba zviditelnit se před nějakým mužem, případně nějakými muži. A tady začíná nevraživost. Nevím proč se tolik žen domnívá, že mně patří pozornost mnoha mužů a že z toho bůhvíjak tyju. Jsem introvert a pozornost druhých mne nijak zvlášť neblaží - mám dokonce svíravý pocit, že přízeň druhého pohlaví mne zdržuje. Soupeřit o pozornost nějakého muže mi připadá trapné a podbízivé a ten muž, který manipulací podporuje spory žen okolo sebe, v mých očích ztrácí hodnotu. Jenomže většina lidí to tak nebere a když se pokusím naznačit, že mé hodnoty jsou jiné, vidí v tom úskok. Takže mám štěstí nejen na nesamostatné muže s negativním mateřským komplexem (vida! námět na další díl tohoto seriálu!), ale i na soutěživé ženy, mající pro změnu komplex negativní otcovský. Někdy z toho mám problém, protože si těžko hledám kamarádky. V tom konkrétním inspirujícím případku se jednalo o internetovou známou. Víme o sobě odhadem pět roků. Plamenně vystupuje v konferencích okultních plkáren a její původně roztříštěné názory nabývají - zdálo se mi - na osobitosti. Ač do konferencí nepíšu, neodolala jsem a na jeden příspěvek, v němž chválila jakousi knihu, jsem pozitivně zareagovala. V minulosti totiž dívka prohlašovala, že knihy není třeba číst, jelikož každý má vše v sobě. Několikrát jsem pak dávala tento názor za odstrašující příklad a změna jejího postoje mi udělala radost. Co mi odpověděla, jsem nepochopila. Píše, že svůj názor na knihy nezměnila, že to tak jen vypadá. Protože člověk nemůže být úplně všude, kniha napoví. Zmiňuje návykovost čtení, o němž někde hovořila. Pokračuje vzápětí jiným příspěvkem o "vytržení z kontextu, ruku na srdce, v současném svém postavení bychom se toho neměly dopouštět ani jedna ", protože se to dělá často. Po přečtení mi spadla brada. Podotýkám, že tu dívku skoro neznám, viděla jsem ji asi 3x, vůbec nevím, jaké je její současné postavení a netuším, jak ona usuzuje na moje. Knihy asi nečte, jen v nejhorší nutnosti, protože čtení je droga. Kéžby měla pravdu. :-) Nu což, názor tedy nezměnila - mýlila jsem se. Nebo je to jinak? Komentovat

Dopsáno v únoru 2004