Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Setkání s teroristou aneb jak jsem se cítila jako nahý v trní ...a související politické úvahy

Úvod I. Do politické diskusní skupiny jsem se dostala náhodně po americkém atentátu na paneláky. Kdo si na tu dobu vzpomíná, mluvilo se tehdy o válce atd. a bylo dobré být informován. Mailing listu, o nějž se staral pan R., se účastnilo několik desítek aktivních, politicky vyhraněných osob, často našinců žijících v zahraničí anebo dříve tam dlouhodobě pobývajících. Některé jejich politické názory byly, řekněme, méně prozíravé nebo příliš emotivní. To, že s nimi nesoluhlasím, ale ještě neznamená, že od jejich nositelů nemám co získat a že se jich budu stranit. Tato diskuse měla podobný osud jako jiné na internetu, čili zajímavé poznatky byly zhusta střídány osobními invektivami a plevelnými odpověďmi. Nakonec se odštěpila část diskutujících a pod vedením pana V. vytvořila vlastní skupinu, která se vyznačuje neuvěřitelnou vlastností - až na několik drobností se nikdo s nikým nehádá a nikdo nikoho nenapadá. Ti, kdož žijí zde, (nebo kdož žijí jinde, ale rozumně daleko od sebe) se spolu občas stýkají i reálně, mimo internet, jsouce vedeni společnými politickými cíli. Politickým cílem obou skupin je, mohu-li vůbec názory tolika lidí zobecnit, boj proti bezpráví, neprůhlednosti, paskvilům mezi zákony a především proti reliktům komunistického období. Úvod II. Své vlastní politické názory označuji za atypické. Snažím se - obecně bráno - věci vidět reálně, a kde realitu nevnímám nebo nejsem schopna ji rozpoznat bezpečně, tam se pokud možno nepletu. Politiku nelze vnímat reálně, vždy jde o souhrn nějakých idejí a často platí, že za pravdivé je označeno to, co je nejfrekventovanějším názorem. Politické názory lidí jsou ovlivňovány subtilními jevy, jako jsou výchova, vztah ke každému z rodičů, sociální poměry, civilizační faktory. Bible je dodnes nejdůležitějším politickým spisem a to i pro striktní nekatolíky nebo ateisty obecně, protože ustanovuje existenci dobra a zla a říká, co máme za dobro a za zlo považovat. Málokdo si přitom uvědomí, že jeho nazírání reality je určováno Biblí. Přestože hermetické (čili mj. uzavřené a nesrozumitelné) myšlenky často populrazuji a zlehčuji a tudíž profanuji, pokládám se za osobu znalou, poučenou a zasvěcenou. Kategorie jako dobro a zlo pokládám za vysoce relativní ve vztahu k Universu, člověka za malou součást celku, a rámcově je mi dík povědomosti o cyklických stavech světa známo, kam se asi tak světový vývoj může ubírat, a to ať lidé chtějí nebo nikoliv. Některé politické snahy tudíž pokládám za hlasitá plácnutí do vody (např. boj za mír nebo proti určitým mocenským vlivům) a jiné pokládám za pochybné, neboť z celku vytrhují část (nelze např. bojovat proti politické neuvědomělosti a lenosti a zároveň podporovat stavbu hypermarketů), pročež se stávají neúčinnými nebo dokonce dosahují účinků opačných než bylo původním záměrem. Skutečné politické uvědomění vidím spíše ve sféře duchovně-magické, případně ve sféře osobních příkladů. Na druhou stranu jsem se od raného mládí řídila heslem protestuji, tedy jsem, což mne předurčuje k účastem na demonstracích, k podpisům peticí a k občasným snahám proniknout do politického života a prosadit něco hodně neobvyklého, až na hlavu padlého, co by mohlo ostatní probudit nebo aspoň jim hodně znepříjemnilo spánek na bobkovém listě. Pokud už tedy za něco bojuji, musí to být idea, o jejíž správnosti jsem přesvědčena a kterou zároveň hodnotím, jako že ji lze prosadit. Nepouštím se do boje za něco, co nemá význam, kde se energie jen rozbije. Informovanějším prozradím (ti méně informovaní aspoň budou mít o čem přemýšlet a plkat), že balancování mezi různými stavy síly a hledání, kterak určitý stav zvrátit promluvou s vhodnou bytostí ve vhodném čase, je jednou z oblíbených podob mojí magie. Z faktického hlediska bych měla ještě dodat, že můj otec byl politikem, představitelem jedné z moravských stran, a po jedno volební období zasedal v parlamentu. Některé politické skutečnosti si proto mohu ověřit i z jiných, než běžně dostupných zdrojů. Protože zároveň (pochopitelně) znám dobře svého otce, dokáži posoudit, s kterou částí jeho názorů se neztotožňuji a co bych vzhledem ke své povahové odlišnosti (otec je politický idealista, jinak materialista, matematik a ekonom) posoudila jinak. Nepokládám se proto za osobu výrazněji ovlivněnou jeho názory či názory jemu blízkých kolegů-politiků. Pozadí Dosti složitou oblast boje proti porevolučnímu komunismu jsem nikdy nechápala a dodnes nepochopila. Nemyslím si, že lidé jsou černí a bílí, že všichni komunisté jsou prohnilí a antikomunisté zářiví. Lidé se na své cesty dostávají mnohdy podivnými hříčkami osudu a je jen málo vyhraněných, kteří si celý život myslí totéž - daleko častější je, že se jejich (nejen politická) vyhraněnost objevila až díky životním osudům a na to, že dříve smýšleli liberálněji, mnohdy přirozeným psychologickým procesem zapomněli. Je ale třeba odhadnout naivitu, neznalost a zrání a odlišit je od vyčuranosti a bezpáteřnosti. Kdo jste četli velmi kvalitní trilogii Wilson & Shea - Iluminatus, pochopíte bez vysvětlování, jak asi vnímám politická spiknutí, mocenská centra a místa odboje. Těm, kdož knihy nečetli jednak doporučím, aby tak bez váhámí učinili a jednak napovím, že uvedené jevy nazírám jako kombinaci mystifikace, nezvládnutých emocí, chtivosti a omylu, jež pramení z vnějšího zdání. Lidé často zjednodušují a zjednodušeně jednají právě díky černobílému vnímání. Spravedlnost by ale měla být zjednána a ti, kterým minulý režim umožnil zle nakládat s druhými - čili dal jim mocenskou pozici, jíž zneužívali pro své sobecké záměry a pro uspokojení nezvládnutých emocí, které maskovali politickým smýšlením - by měli být když ne potrestáni, tedy aspoň zbaveni možnosti podobné pozice zastávat kdykoliv příště. Jsou to lidé bez vnitřního Člověka, přisluhovači čehokoliv, kteří nemají Duši, a bez vnějšího tlaku ji nenaleznou. Z magického pohledu je tudíž dobré nejen pro jejich oběti, ale především pro ně samotné, aby byli potrestáni. Náprava situace a vztahů by ale měla proniknout i mezi obyčejné lidi, kteří nikdy žádné postavení neměli a proto je nemohli zneužít. Ti by měli poznat, že mají být zodpovědni sami za sebe, i že mají mít zodpovědnost sami k sobě - čili mají být schopni se postavit za kteroukoliv svoji myšlenku a kterýkoli čin bez studu a za všech podmínek, před kýmkoliv a kdykoliv - čímž ale netvrdím, že se má člověk každým svým činem stále chlubit a všude jej roztrubovat. Náprava mezi obyčejné lidi ale nemůže proniknout, když je jim stále tolerováno chování odpovídající minulé době a především když všude okolo sebe v příkladech vidí, že viníci jsou nepotrestáni a nehledání, soudy jsou bezzubé a úřady liknavé - jak dosvědčuje např. případ pana Grebeníčka staršího, ale i mnoho dalších případů, o nichž často slýcháme v médiích a už je nevnímáme, protože jich máme plné zuby - o to více je pak vnímáme podvědomě. Naopak lidé, kteří byli a jsou schopni akce, jsou buď zcela neznámí, anebo se pohybují na hranici zákona vždy a všude, protože proti každému bezpráví smíme bojovat jen slušně, uhlazeně a hlavně nesmíme nikomu ublížit, aby nás neodsoudilo veřejné mínění a nesmíme nikoho omezit, abychom nebyli jako oni či z jiných uhozených důvodů. Za podmínek nepotrestaných sobců a neznámých bojovníků dochází k výraznému vychýlení magické rovnováhy (ve kterém převažuje jeden pól - lenost, neochota si něco připustit, něco změnit, především sebe), což vede jak k úpadku okamžitému (např. ekonomické ukazatele, nespokojenost lidí), tak i k úpadku pozvolnému, který je o to horší, že jej většina lidí nevnímá, protože se vyvíjí dlouhodobě; není schopna jej spojit s danými událostmi, protože má příliš globální charakter; a nelze proti němu bojovat, protože zapouští kořeny příliš hluboko ...když už na to má čas. Akce Na kterýsi dubnový den, tuším, že to byla středa 23., bylo domluveno setkání lidí, které bych označila za zásadní a bezvýhradné antikomunisty. Neznám je všechny jménem, proto se v dalším textu zmíním jen o těch, které jsem si zapamatovala a až na vyjímky budu užívat pouze křestní jména, protože zveřejnění nemám od nikoho povoleno ... nicméně se domnívám, že v některých případech trošku té osvěty nevadí. Setkání částečně spískala naše internetová diskusní skupinka, která byla na místě - čili v Brně, v budově ombudsmana - zastoupena mnou, Claudií a Josefem. Kromě několika (zcela) nezávislých publicistů se na místě objevili a bývalí političtí vězni 3.odboje, paní Mašínová, několik představitelů Konzervativní strany, Lumír Šimeček, kterého druhý den uvěznili a do měsíce dvou odsoudili kvůli nějaké konině (s výše jmenovaným Grebeníčkem to ale soudy nějak zmeškaly....) a Vladimír Hučín. Na jeho podporu jsme se sešli. Lidé schopní nějaké akce na mne působí a mám k nim nezměrné sympatie. Je jich obecně - aspoň já to tak pozoruji - velmi málo: tlučhubů potkáme denně několik, a těch kdož jsou schopni občas bezzubých, nenápaditých činů, je také dost. Koneckonců se kriticky zamyslete sami nad sebou, kolikrát dokážete jít za svým cílem, jak často vykonáte něco skutečného, co pramení ze srdce nebop z přesvědčení. Já se nad sebou zamýšlím a vím, že mi to jde jen s velkým úsilím - a někdy vůbec ne. Proto obdivuji ty, kdož si umějí stát za svým, ať je to v soukromí, v práci, v politickém nebo náboženském přesvědčení nebo kdekoli jinde. Vladimír Hučín je náš jediný terorista z dob komunistických, neboť se pokoušel užitím výbušnin polekat komunistické potentáty. To dělal v době, kdy ostatní nedělali nic, jen tiše nadávali a předávali si politické vtipy s vědomím, že jsou velkými záškodníky. Po změně režimu pracoval tento muž u BIS a měl na starosti tajné archivy STB - koho zajímá, oč přesně šlo, nechť si zde přečte, co o tom na našem setkání sám řekl. Jde o doslovný zápis. Hučín je menší člověk vypracované postavy. Ostrých rysů obličeje si lze povšimnout i na občasných záběrech v TV. Má menší, zapadlé temné oči s upřeným pevným pohledem. Při řeči nedělá zbytečná gesta, hovoří srozumitelně, věcně a bez emocí. Celý jeho projev budí dojem sebeovládání a vnitřní síly, byť jde o člověka, který žije skromným životem a poté, co byl vyloučen ze řad BIS, pracuje manuálně a víceméně příležitostně - málokdo má odvahu mu na pár dnů dát práci. Byli jsme představeni a během kratičkého rozhovoru jsem se dozvěděla informace takříkajíc z oboru - který estébák měl na starosti okultisty, jak poctivě svoji práci dělal a co že teď s dotyčným je. No a pak už jsem raději jen poslouchala, co se mluví a cítila se jako ten nahý v trní. Jsem zvyklá se pohybovat mezi lidmi, kteří stále něco hledají, mají v sobě zmatek, který řeší nebo neřeší - ale v jejich popředí stojí jejich vlastní já. Tady jsem se setkala s nemálo lidmi (Vladimír Hučín byl z nich nejvýraznější, ne však jediný), kteří sami sebe vůbec neřešili. Měli ideu a za ní šli, a nebylo nic důležitějšího, než naplnit, co pokládali za svůj úkol nebo chcete-li poslání, i když oni sami by to tak asi nikdy nenazvali. Byli si vědomi, že mají vnitřní úkol a je jejich povinností se tohoto úkolu držet a splnit jej dle nejlepšího vědomí a svědomí. Protože když oni svému nedostojí, kdo to potom udělá? Kdo bude bojovat proti neprávu a bezpráví, proti sebedůvěře mocných, že se jim nic nestane a že ti hloupí lidé jim zase a znova nechají všechno projít...? Váhavce jsem mezi přítomnými neobjevila. Mluvilo se o idejích, o nepořádku, byli jmenováni konkrétní lidé, kteří jsou na nepořádku účastni a byly jmenovány i konkrétní nepořádky (někdy i pro zcela nezasvěceného to bylo na na...štvání) a určovány konkrétní možnosti, co by se s čím dalo dělat a co tomu brání. Nikdo nehekal, že nemůže, že má objektivní, případně subjektivní příčiny proč nic nedělat. Ti lidé se domluvili na postupu a pokud je mi známo, své dohodě dostáli. Závěrečné prohlášení Navrhuji proto všem, kteří rozjímají nad svou spokojeností a nespokojeností; také těm, kteří nevědí kam dál, mají život beze smyslu nebo se smyslem nejistým; a konečně i těm, kdo se cítí být zrazeni rodiči, partnery a dalšími svými bližními, kdož jsou nemilováni a hledají lásku, pochopení, porozumění: Nehledejte. Stejně nic nenajdete. Ale zkuste najít bezpráví a nepořádek, a nehledejte nijak daleko, okolo vás je bezpráví dost, a zamyslete se, zda byste konstatování o pozorování nepořádku nemohli proměnit v konkrétní čin. Najděte si ideu, za kterou stojí za to bojovat, vzmužte se a jednejte. Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon. Váháte ještě? AL III/11: To bude tvůj jediný důkaz. Zakazuji argumenty. Přemáhej! To postačí. Usnadním ti tu krádež z špatně vedeného domu ve Vítězném městě. Ty sám ho obklopíš vzýváním, ó proroku, ačkoliv se ti to příčí. Přijde na tě nebezpečenství & svízel. Ra-Hoor-Khu je s tebou. Uctívej mne ohněm & krví; uctívej mne mečem & kopím. Když předstupuje přede mne žena, budiž opásána mečem: krev ať proudí v jménu mém. Zadupte pohany; na ně, ó válečníku, dám ti jejich maso za pokrm! AL III/42: Ordálie, na něž budeš ty sám dohlížet, spasí jenom slepé. Nižádného neodvrhuj, však zrádce poznáš & zničíš. Já jsem Ra-Hoor-Khuit; a mám moc ostříhat služebníků svých. Úspěch jest tvůj důkaz: neargumentuj; nepřesvědčuj; nemluv přespříliš! Ty, jež se tě snaží nachytat a přivodit ti pád, ty napadni a nešetř je; & znič je úplně. Otoč se hbitě jako přišlápnutý had a tni! Buď ještě vražednější než on! Duše jejich vydej mukám příšerným; vysměj se úzkosti jejich: plivni na ně!

připraveno říjen - listopad 2003