Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Rozhovor pro Astro 2002 Ptal se Roman a Lea Dosoudilová a nepřejí si být jmenování.

Je členkou prestižních společností lidí, co se zabývají hermetismem, především magií. Zná kabalu, čte hebrejsky a z obyčejných věcí dělá neobyčejné závěry, takže člověk si není jist, co o něm vlastně ví. Někdy působí dojmem, že vůbec neposlouchá a zabývá se nějakou vlastní myšlenkou – ale nenechejte se poplést, protože to by vás zaskočil nějaký postřeh, který poví jakoby v legraci – ale zabolí to. Zuzana Antares zná cesty osudu – a umí je přečíst i ovlivnit. Je věštkyní, vykládá karty, zná tajné symboly tarotu, umí numerologii. Také je mágem – skutečně prý ne čarodějnicí, ale mágem, říká. Vydala už tři knihy – tu třetí, s jasně modrou obálkou, mám před sebou. Základy magie. Před deseti lety otevřela jednu z prvních věštíren, založila věštecko-magickou školu – a u zrodu Školy věšteckých umění v Brně stál v roce 1994 i tehdy čerstvě vzniklý časopis Astro. Co se za těch skoro deset let změnilo? Věštění je uznávanější. Lidé pochopili, že jim věštci mohou pomoci, že nejde jen o chytré podvádění. Také se naučili ptát – už se tolik nesetkávám s otázkou „co mne nemine?“ Přešel první boom zájemců o výklady, kdo si to chtěl zkusit, jž to zkusil, a hlad po tajemnu přešel. Lidé se snaží sami naučit věštění – někdy s větším, jindy s menším úspěchem, ale snaží se a to je dobře. Magie přestala být pokládaná za exotickou pavědu středověkých pověrčivců, přibylo zájemců o kabalu a další naše – jak se říká západní – hermetické nauky. Do té doby hledali všichni jen na východě, v Orientě, v Indii, Číně. Magií i věštectvím se zabýváte již dlouhou dobu. Můžete prozradit jak je to vlastně dlouho? Lidé zabývající se magii se jí vlastně zabývají několik tisíc let … zkušenosti si přenášejí skrze věky. Trošku problém je, že v každém životě si člověk musí znovu přijít na to, kudy vede jeho cesta. Většinou to není hledání přímočaré a ani u mě to přímočaré hledání nebylo. Otázkou taky je, kdy si člověk dokáže uvědomit, že vzhledem k těm ostatním není úplně v pořádku. Takže těžko povědět, kterou událost v mém životě bych mohla označit jako tu klíčovou. Za věštkyni jsem se nikdy nepokládala. Nic nenasvědčuje tomu, že osud je člověku dán, on na něm nemůže nic změnit a tak stačí jen číst v budoucnosti. A odsud už je jenom krůček k magii – protože ve chvíli, kdy začneme ovlivňovat svůj osud, konáme magicky, ale chceme-li svůj osud ovlivnit, musíme jej znát. A jak dlouho ovlivňuji svůj osud? Jistě to bude takových čtrnáct – patnáct let. A myslím si, že ten, kdo je schopen přetvořit osud svůj, může chápat či přeměňovat i osudy druhých. Jsou věštění a magie užitečné nebo dokonce potřebné k životu? Pokud věštění probíhá jinak než stylem „to vás potká, tak to bude, to vás nemine a nic s tím nenaděláte“, tak je určitě dobré navštívit občas věštkyni. Zkušený věštec může dát zejména v tíživých životních situacích potřebný nadhled a přinejmenším vám dá vybrat z několika možností, které jste si na sebe v životě nachystal a vysvětlí nejen, jak se bude váš život podle těchto možností vyvíjet, ale také řekne, proč jsou ve vašem životě právě tyto možnosti volby. Dříve lidé nechodili za psychology a terapeuty – psychologie je disciplína stará snad 150 let. Prvním psychologem, který začal chápat, co se skutečně v duši člověka děje, byl Freud. Původně tu byly vědmy, čarodějky, později kartářky a bohatší si zaplatili astrologa. S nimi lidé řešili své běžné problémy, tady se dozvěděli, že ač je potkalo neštěstí, má cenu žít, protože je naděje na cosi lepšího – když si dotyčný dá pozor. A vnuknout člověku naději, umět varovat a přitom nevyděsit – to je magický úkon, ten nejzákladnější. Dnes pro něj máme slovo sugesce. Této magii se říká psychurgie. To je taková ta lidská magie – slyšíte tam slovo Psyché, duše? – ta která působí na člověka, přesněji na určité složky jeho bytosti. Lidé, kteří dnes hovoří o magii, mají zpravidla na mysli právě psychurgii. Sem patří i kouzla lásky nebo magické ovlivnění finanční situace. Tato kouzla mohou skutečně být účinná, ale za podmínky jisté připravenosti čarujícího. Potom ještě existuje vyšší magie, k jejímuž pochopení je třeba roky studovat – vlastně je třeba věnovat jí celý život. Věnovat v tom původním smyslu, čili dát – s tím, že adept si nic nenechá, všeho se vzdává. Za skutečně důležité nebo chcete-li – za potřebné pokládám to, aby lidé magii pochopili. Když nepochopí, uváznou v pozemské rovině, budou – jak se dříve říkalo – otroky svých přání: To a to chcete mít a až to máte, budete chtít něco dalšího jako na kolotoči, co se nikdy nezastaví. Máte auto a chcete lepší, máte partnera ale chcete, aby se jinak choval nebo se jinak oblékal. Tato přání jsou zákonem úrovně, v níž žijeme a jsou způsobena nižšími silami, někdy označovanými za démony. Nechce-li být člověk jen hříčkou ve víru různých sil, musí se je naučit ovládat nebo s nimi alespoň vyjednávat. Je nějaký rozdíl mezi dnešním a minulým chápáním světa z pohledu přírodních sil a jejich uchopení jedincem? V dřívějších dobách byl člověk ve všech svých rozhodnutích podřízen bohu a neměl právo zasahovat do běhu svého žití. Tohoto pohledu na život se lidé ještě docela nezbavili a proto je magie často vnímána jako něco špatného nebo aspoň nemístného. Jsou lidé ještě dnes plně schopni jednat magicky nebo dokonce - čarovat? Docela jistě ano. Magie je vědomé konání a vědomí je tím, co dělá člověka člověkem. Dokud si umíte říct „já jsem“, je vaše konání vědomé, i když to tak během běžných denních činností nemusí vypadat. Uvědomovat si každý okamžik, čili skutečně jednat v každé chvíli vědomě – to je jakási vyšší forma vědomí. Ten kdo toto dokáže, ovládl své démony - tak se těm neposlušným myšlenkám, co nám stále šmejdí hlavou, říká ve středověkých grimoárech. A k tomuto účelu sloužily i různé dnes nesrozumitelné staré rituály. Ty zřejmě myslíte slovem „čarování“. Opravdově čarovat umí málokdo – je to složitější, než se zdá. Nejdřív je třeba pochopit pravidla, podle nichž magie pracuje. Jsou to pravidla ne nepodobná přírodním zákonům. Pak je třeba se těmto pravidlům přizpůsobit, což značí nalézt svoji podstatu, svoji Pravou Vůli – a k tomu je mnohdy zapotřebí přiznat se sám sobě k nepříjemným osobním vlastnostem či životním selháním. Pak lze teprve začít provádět rituály. Uskutečnění magie čili magické jednání je do jisté míry možné pro každého – záleží na tom, kam chce člověk dojít. Tak jako se všichni nerodíme geniálními malíři, nerodíme se ani geniálními mágy. Dobří psychurgové mají na světě své místo a jsou víc než potřební. Každý přece občas potřebuje to velké naslouchající ucho. A nejenom tak – kdyby byli všichni lidé dobrými psychurgy, byli bychom vlastně skoro pořád spokojeni. Vyšší magie není otevřená pro každého a mnohdy ani ti, kteří by mohli, raději nechtějí – oběť je příliš velká. K pochopení magie ale stačí, když si člověk uvědomí, že nic není zadarmo. Že i pro magický výsledek je třeba se snažit a něco za něj dát – protože když nic nedáte, vezmou si to Univerzální síly samy. A to je takovým mým cílem – vysvětlit těm, kdož naslouchají, jak to vlastně je. Nedávno vám vyšla už třetí kniha. Vydala jste ji pod jménem Lilith – proč to a proč právě Lilith, temná Luna? Od mala si ráda tvořím alternativní osobnosti – což se, jak jsem později zjistila, využívá i při cvičeních v magii především pro rozvoj koncentrace a pro navázání spojení s hluboko uloženými univerzálními silami. Každou tvář je třeba pojmenovat a dát jí přesně určený soubor vlastností, které jsou pak v rámci dané identity rozvíjeny. Jedna identita přitom nesmí přesahovat do jiné. Bude-li např. osobnost A štědrá, vstřícná, mírně nejistá a bude si kousat nehty, může být osobnost B skoupá, uzavřená, se strnulým chováním a přehlížením druhého pohlaví. Každou identitu je přitom třeba pojmenovat podle toho, jaké vlastnosti má vyjadřovat. Vlastnosti Lilith nebyly původně tak temné, jak je vidí astrologie. Byla to žena stvořená před Evou a matka Kaina. Kain je chápán jako bratr prvního vraha – protože Abel zabil prvního živého tvora tím, že obětoval beránka. Hle jak může být na jednu věc nahlíženo různě. Proto jsou Lilith a Kain pokládání za představitele toho, co je označováno jako zlé, ač to zlé není. Jsou symboly skrytého, neviditelného a neviděného, toho co není zjevné. Knížka byla inspirována články, které jsem asi pět let zpátky psala pro odborné časopisy. Ač se to dnes může zdát neuvěřitelné, nebyla tehdy u nás magie příliš pozitivně přijímána – přitom bylo hodně těch, které by to zajímalo, ale nechtěli si udělat „ostudu“ tím, že by se o ni veřejně zajímali. Proto jsem používala tuto temnou identitu – lidé měli větší důvěru. Co vlastně ty, kteří k vám přicházejí, trápí nejčastěji? Především samota. Na přelidněné zemi se lidé čím dál častěji cítí opuštění. Každý je uzavřen do svých problémů, všichni mají mnoho práce a málo času. Vzdálenosti se zkracují jen zdánlivě, e-maily a mobily nejsou schopny pomoci těm, kteří žijí v rozbitých vztazích, nefungujících manželstvích a rodinách bez porozumění. Druhým problémem je neporozumění vlastní situaci a tím pádem žádná nebo malá schopnost tuto situaci ovlivnit žádaným směrem. Osoba jíž se po několikáté rozpadl vztah dál čeká, že přijde “ten pravý“ – neuvědomuje si, že chyba je v ní a dokud chybu nenapraví, ten pravý prostě nepřijde. Ten, kdo přišel o příbuzného si neuvědomuje, že smrt je přirozená – chápe to jako křivdu. Lidé mají velmi často pocit, že něco má přijít samo, protože si to zaslouží – když to nepřichází, tak to cítí jako nespravedlivé a často se jim jeví, že je osud nespravedlivě trestá. První krok k překonání tohoto problému přitom spočívá ve zcela jednoduchém přehodnocení: je třeba přestat vše kritizovat a zbavit se pocitu ukřivděnosti, přijmout realitu jaká je – osud má být naším sluhou, nikoliv pánem. Každá událost, která člověka potká, mu něco sděluje – a podle tohoto sdělení je třeba se zařídit, ale nikoliv s ním bojovat! Bohužel – mnoho lidí má za to, že události lze odvrátit násilím a snaží se ovlivnit magicky např. nevěrného partnera. Hlavním výsledkem jejich snah je, že se jim do několika let život sesype na hlavu. Co se čtenáři vašich Základů magie v knize dozvědí? Jak mají sami sobě porozumět – to především. Magie je přece cesta sebepoznání a vývoje. Pochopí, podle jakých pravidel se řídí jejich osud i osudy nás všech. Dozvědí se mnohé o povaze a síle sexu, o starých tajemstvích okultních řádů, mohou se naučit zcela jednoduchá a přece velmi účinná cvičení. To, o čem jsem se rozhodla psát, je dodnes pokládáno za tajné a mnohdy to bylo zapomenuto – přitom se jedná o nejzákladnější vědění lidstva. Některé poznatky u nás, pokud se nemýlím, doposud nebyly otevřeně publikovány – slůvkem „otevřeně“ myslím bez zástěrek jinotajů či nepochopitelného jazyka hermetismu. Napsala jste tři knihy, publikujete v časopisech… Co chystáte pro své čtenáře dalšího? Společně s partnerem - který krom toho, že je mi oporou a věrným pomocníkem, je i astrologem - připravuji příručku o okultním významu planet v horoskopu. Sama dokončuji knihu o čarodějnictví – ta bude zaměřena na jednoduchou magickou praxi.

26.6.2002