Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Zcela úchylné zkušenosti

Snad nepřeháním když prohlásím, že se pokládám za osobnost - čili za člověka výrazného, na nějž ti, kdož měli možnost setkání, jen tak nezapomenou. A částečně se mohu pokládat i za osobnost známou. Jednak se nevyhýbám, hlavně dříve jsem se vůbec nevyhýbala, komunikaci s televizí, novinami a časopisy, takže jsem ve známost vstoupila. Jednak mi napomohly knihy, které jsem napsala a které neunikly pozornosti zájemců o e(k)soteriku. Být známou osobností - to jistě pulíruje a opečovává každé lidské ego. Jak se ale píše v článcích pro ženy, také to má své stinné stránky. U jedné takové stinné stránky bych se zastavila v tomto povídání. Převážně jazyková vsuvka, která bude důležitá v dalším textu: Asi na to nevypadám anebo si to mí obdivovatelé nechtějí připustit, ale mám v sobě cosi z povahy členů rodiny Adamsových. Na neznalého posluchače mohou proto některá má označení působit bizarně. Tak třeba pro osobu, která je tzv. mimo mísu, a to tak že úplně, používám označení "úchyl". Nemá to nic společného se sexem, fakt ne, úchyl je prostě ten, kdo se uchýlil mimo realitu a tam setrvává především proto, aby odsud prudil druhé nebo se o to více či méně umně a s úspěchem pokoušel. O jednom úchylovi jsem už psala - to byl ten se shnilou karmou. Objeví se nejmíň jeden úchyl za rok, někdy je jich ale za totéž období i pět. Buďto jen anonymně nadávají anebo chtějí ode mne slyšet, že mají zvláštní schopnosti, jsou vyjímeční, velmi dobří, ba dokonce nejlepší. Až na málo vyjímek jde o muže. Tak třeba jeden, co mi psal asi dva tři roky zpět. Představil se jako inženýr V. a psal o sobě a o svých problémech, sem tam mne chválil, tak se to prostě dělá. Poslal mi fotku sebe a své rodiny - neměl obličej šťastného vzdělaného člověka. Vypadal jako někdo, kdo hodně v životě prošel, ale ne v dobrém slova smyslu. Rodina působila běžně. Vyloženě si chtěl dopisovat, jenže na to já nemám čas. Tak jsem se omluvila, že si psát nebudu. Tuto informaci milý inženýr neunesl a začal mne bombardovat svými stesky, sliby, básničkami a kdoví čím. Byl velmi vtíravý a nepříjemný. Když jsem nereagovala, po nějaké době toho nechal a úplně se ztratil. Asi dva nebo tři roky o něm nebylo vůbec slyšet, zhruba poslední rok ale zacpává české internetové servery rozvleklými pojednáními na neurčitá témata - přesněji řečeno: píše o ničem, ale stále a velmi dlouhé stati. Vybírá si především stránky s "duchovním" zaměřením a píše pod několika přezdívkami, napřídklad seržant Pepper (od roku 2003 i Snape). Je velmi nadšen, když mu nějaké mladé děvče odepíše do diskusí (právě mladým děvčatům tento podivín odepisuje), které zaplácává tím, že si sám odpovídá na své dotazy a zase se sám sebe ptá. Neustále cituje cizí články, dopisy a vybírá si z nich jednotlivé věty, které skládá do nějakých celků, sriozumitelných jen jemu samému. Občas šíří pomluvy a pokroucené informace o různých lidech - i já jsem se stala jeho "obětí" :-). Inženýr V. je regulérní grafoman, málo spokojený se svým životem, možná posedlý potřebou na sebe upozornit. Celkem zajímavý úchyl - ale mimo rámec tohoto pojednání :-) - je náš soused. Je to typický mužský, ješitný, ukecaný a zapírající jakýkoliv nezdar až do krve, takže z něj má jeho okolí kvůli tomu pořád legraci. Jinak je ale hodný a rád dělá něco pro druhé, ale jenom když se mu daří. Když se mu dařit přestane, je to protiva protivný. Jakživ nedodělá žádnou práci, všechno pokazí a zničí. Zatím to nikam nedotáhl, ale nechce si to přiznat. Přitom by to byl takový šikovný mužský, urostlý, pohledný a citlivý. Jenže by v sobě musel najít sílu bojovat s nezdary a nesměl by pořád čekat na bezpracný zisk - to je totiž jeho hlavní hodnota: získat něco aspoň zdánlivě podvůdkem, vyčuraností. On si totiž myslí, že jen tak bude frajer a jen takhle si jej druzí budou vážit. Což je omyl, ale vysvětlujte mu to. Sem o něm píšu proto, že je to soused, ne proto, že by byl zase až tak mimo. Určitě se na něj na této stránce ještě někdy dostane řada. Nejlepší úchyl posledí doby byl ale jeden, co dostal přízvisko Ádenbáden. To byl opravdu šťavnatý kousek. Napsal před vánocemi 2001 - využil příležitosti a poslal přání. Potom donesl svérázný plakátek: Společnost Ahnenerbe znovuzahájila činnost. Oznamuje se to. Dost jsme se nad tím pobavili. Vysvětlivka pro neznalé: Ahnenerbe byla nacistická výzkumná společnost, která měla dokázat, že Němci jsou nejlepší. (Roman si název Ahnenerbe nezapamatoval - a tak vzniklo Ádenbáden). Asi v půli ledna mi tento člověk zavolal a objednal se na schůzku, prý se se mnou chce seznámit. Představil se jako Schwert - tudíž nepřekvapí, že se potom prohlašoval za druhého nejlepšího japonského šermíře - je údajně částečně i Japonec. (Pozn.: Schwerter je německy meč). Tím perly nekončily - byl vlastně Němec, obnovoval řád Thule, byl nejmladším členem řádu, lítal se stihačkou, šermoval, žil v Japonsku, pohádal se s Václavem Klausem kvůli tunelování fondů, musel se skrývat na Moravě, protože jej chtěla zabít čečenská mafie, utekl z vězení. No prostě jednička, všude byl, všechno zná, všechno má - dvakrát už se díval. Citoval zpaměti části Základů magie, zpaměti měl naučené i další knížky, odříkával odstavce takřka doslova. Do hovoru vkládal německá slova, jako že zapomněl česky, ale mě nenachytal - jednak znám jedenácté přikázání a jednak jsem to dělala taky, když mi bylo 13 let a mlátila se mnou puberta. Taky měl komplex z věku, neustále mluvil o tom, že je starý (neměl víc než 50 let), sem tam mluvil z cesty, ptal se mne na nesmyslné věci a vůbec se snažil vyzvídat. No blázen na první pohled, ryzí histriónská osobnost (je to opravdu druh hysterie a nenapsala jsem to s chybou). Kromě toho měl na nohou kovbojské boty. Od kamarádky ze spřízněného knihkupectví, která je hodná a trošku naivní, se snažil o mně vyzvídat různé podrobnosti. Spolumajiteli knihkupectví slíbil sponzorský dar - ten mi volal, jestli mu má věřit, řekla jsem že ne ... stejně naletěl a věřil mu to, čímž si uřízl hezkou ostudu. Potom si půjčil od jejich přátel peníze a zmizel - údajně do Vídně. Za půl roku jsem potkala kamarádku z Olomouce a ta mi povídá: "Koho jste mi to z toho Brna poslali?" - a on Ádenbáden. "Prý je ve Vídni," smála jsem se a povídala podrobnosti. "Houby ve Vídni," bručela ona, "sedí celou dobu u mě čajovně, otravuje a hrozně si vymýšlí." V Brně už se Ádenbáden od té doby neobjevil, olomoucká kamarádka se jistě poptala, proč není v té Vídni. Třeba tam nakonec odjel. Asi před třemi, možná i pěti roky nám zavolal neznámý člověk a chtěl provádět nějaké kouzlo lásky. Mluvil z cesty, proto jsme měli tendenci jej odbýt. Nedal se a chodil do knihkupectví, nakupoval knihy, přišel do věštírny. Stále víc a víc muselo vše co dělal číselně odpovídat. Musel přijít v určitou dobu jak datem tak i hodinou a minutou, musel zaplatit určitou částku a my jsme mu nesměli vrátit. Musel koupit knihy za určitou částku a tu pak sečítal s číslem paragonu, jestli "To" vyjde. Vždycky to vyšlo. Bylo až neuvěřitelné, jak všechno odpovídalo do jeho výpočtů, jak všechno perfektně zapadalo. Tento muž ale nebyl vlezlý, nechvástal se. Byl to hodný člověk, rádi jsme jej vždy viděli a s otevřenou pusou si poslechli či prohlédli jeho výpočty. Proč o něm mluvím v minulém čase? Dlouho jsme jej neviděli. Jednou se stavil v letošním roce někdy v létě, a od té doby zase nic. Kdo ví, co s ním je. Úchylní jsou ale i jiní, a daleko míň nápadně. S nimi ale není taková legrace, spíš je to smutné. Obvykle to začne takhle: Zvoní telefon. "Ahoj, tady xyz, víš, jestli si vzpomínáš, já jsem tvůj kamarád. Dobře jsem se znali před patnácti lety." Odpovídám: "No, nevzpomínám si, ale nevadí. Proč voláš - chceš se sejít, jít do hospody, dát řeč?" "Ne, víš já mám takový problém, se kterým si nevím rady. Potřeboval bych poradit, ale nemám peníze abych ti zaplatil..." Na tomto místě nemůžu nevzpomenout kdysi skutečně dobrého kamaráda M. Ozval se po mnoha letech a pořád mi chtěl vysvětlovat něco z magie. Mluvil ale tak, že jsem ho dlouho nechápala, pouze mi došlo, že centrální postavou je on sám. Až po pár rozhovorech bylo jasné, že on je čaroděj a má potíže s tím, že jej milují všechny ženy. On musí založit pro tyto ženy kult a já mu mám pomoci. Ale není to jen k smíchu. Tento trošku podivín a uzavřený člověk začal mít tyto potíže s hodnocením reality poté, co mu utekla žena. Býval to fajn kamarád, ale teď se s ním už nedá domluvit. Nemůžu se sejít na kus řeči ani se spolužačkami, dělá mi problém navštívit staré kamarády. Za chvilku na mne z velké většiny začnou sypat svoje problémy. Ne si povídat o tom, co prožívají, dobrého i špatného. Často je to jako kdyby na mne zvraceli obsah své duše. Pochopitelně najde se vyjímka - ale je jich málo. A tak mám po setkávání. Nejhorší je, že moje potíže nikoho nezajímají. Blbé, co?

Dopsáno v zimě 2002