Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Recenze: Existuje zlo?

Při nedávném setkání s přáteli padla otázka, zda existuje zlo. Vzpomněla jsem si při následné diskusi na malou knížku Martina Bubera Obrazy dobra a zla, kterou jsem přečetla před - no hrozně moc - lety a přesně jsem si vybavila její pozici v mé knihovně. O knize jsme zapředla rozhovor s M., která knížku před těmi dvaceti lety přeložila a shodly jsme se, že si ji už úplně nepamatujeme. Jak jsem přijela domů, hned jsem ji vytáhla a během dvou dnů znovu přečetla. Martin Buber je u nás známější svým dílem Já a ty, které se zabývá vnitřní povahou vztahu dvou lidí. Byl to židovský učenec chasidské tradice, který žil 1878 (narodil se skoro stejný den jako moje prababička) až 1965. Celý život se zabýval židovským náboženstvím a náboženskou filosofií a ve svých dílech i přednáškách hledal smírnou cestu k opravdovosti. V Obrazech dobra a zla si vytkl za cíl popsat zlo. Rozlišuje dva druhy upadnutí do zla, které zkráceně můžu popsat jako lež či zdánlivé bytí a jako zlý pud obrazotvornosti. Dalším zlem je pochybnost a pýcha. První jsou popisovány biblickými mýty, druhé mýty íránskými. První část knížečky tvoří výklad z příběhu z ráje, kdy Adam a Eva pojedli ovoce ze Stromu poznání dobra a zla. Jde o poznání protikladů, nic víc, protože slovy "dobro a zlo" může být míněn jakýkoliv protiklad. Mezi tím, jak protiklad chápe Bůh, a jak mu rozumí člověk, jež dosáhl božského poznání - jak uvádí autor - magicky, je propastný rozdíl. Bůh zná protiklady bytí ze své podstaty, protože je tak stvořil a je s nimi stále v kontaktu. Člověk se ale na stvořeném nepodílí, protože sám byl stvořen. Poznáním protikladů získal zajíce v pytli, něco o čem nevěděl a neuměl si předem představit - a hned pocítí problém svého rozhodnutí: Připadá si nahý a nahotu hodnotí jako zlou, kdežto oblečení, zastření nahoty, jako dobré - a poohlíží se po fíkových listech. Člověk je poznáním sítě protikladů lapen do neomezených možností a utíká z reality stvoření. Začíná žít ve lži. Jiný druh zla se objevuje v příběhu o Kainovi. Kain, který má svobodnou volbu (sic!), se po nepřijetí své oběti Bohem zlobí, ač mohl boží rozhodnutí přijmout v poklidu. Z obou protikladů tedy nezvolil ten "dobrý", ale ani nemůžem říci, že by jeho volba padla na "zlo". Kain se tedy zaměřuje ne-na-dobro. Nesmýšlí ve zlém, ale jeho myšlenky se odklání od Boha. Tím dává prostor démonu, sídlícímu v předsíni duše. Později, při rozhovoru s Bohem, se Kain zatvrdí, mlčí, a rozhoduje se tak pro zlo. To je symbolicky vyjádřeno tím, že se stává vrahem. Zlem je zde ne-přiklonění se k dobrému, ale též se dá z určitého úhlu říci, že zlem je sama možnost volby. Dle druhého, íránského vnímání zla existují od počátku dva principy neschopné shody. Principy stvoření jsou dvojčata, která se staví proti sobě, jsouce si rovna. Volit mezi nimi značí pochybnost - a pochybnost nutí k nekonání. Avestické zlo bylo dualistické, oba principy si byly zcela rovny, proto z jejich souboje nevzešel žádný čin. V jiné části Avesty se mluví o Jimovi, který se dopustil lži a začal chválit a velebit sám sebe. Domnívá se, že to co dostal darem (nesmrtelnost a vláda nad světem, daná mu shůry), způsobil si sám. Za lež a za hybris jej roztrhají démoni. (Všimněte si, že démoni často někoho trhají. Už tímto způsobem smutného konce je naznačena mnohost, která ke světu démonů patří, i děj, který se odehrává v démony posedlé duši. Mimochodem nemysleme, si, že ten, kdo má démony roztrhanou duši, musí nutně zemřít. Takových zombíků potkáváme denně desítky. Možná dokonce máme nějakého doma. Hm – nebo že bychom se dokonce... - pozn. Chiah). Biblické mýty popisují snahu člověka násilím uniknout z chaotického stavu duše. V íránských mýtech je popisována snaha člověka učinit stav, který vznikl příklonem ke zlu, příjemným a uspokojivým. Martin Buber: Obrazy dobra a zla, Votobia, Olomouc 1994, přeložila Mária Schwingerová

9. srpence 2015