Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Jak číst tajné spisy

Březen je měsíc knihy, čehož bychom si měli považovat zvlášť v této době, kdy nikdo moc nečte. Knihy jsou drahé, času je málo a nabídka je přeširoká, ba až zahlcující. Tak kdo by četl, že... :-( Všem halasně doporučuji, aby si zajistili a přečetli jednou, dvakrát i třikrát poslední knihu D. Ž. Bora Tajemný svět pravěku. S podobnou vehemencí jsem kdysi vnucovala svým bližním Abecedu stvoření téhož autora - dílo velmi podnětné, na čtení o něco jednodušší. Čtení je to nesnadné - pokusím se proto do hermetického čtení uvésti laskavého a především trpělivého čtenáře, který se nechce nechat odvést líbivými slůvky zpátky na povrch, sotvaže se dostal pod kůru sdělení. Kamarád mi ke knize napsal několik velmi pěkných slov, které si dovolím poslat dál: Tajemný svět pravěku jsem četl a viděl jsem z části i jeho zrod. Jsem toho názoru, že tato kniha je výsledkem dvou výrazných povahových rysů D. Ž. Bora - na jedné straně "netvořit žádný nový systém", aby nestínil poznání tradičních textů, na straně druhé snahy shrnout vlastní pohled na zrod lidské kultury a esoterismu, tedy na pravěk. Pokud vím, Tajemný svět je psaný jako učební sestava, takže úroveň textu od kapitoly ke kapitole narůstá. Myslím si, že práh k této knize je dost vysoko, protože chce po čtenáři vlastní myšlení. Není to akademická historie, která by z A odvozovala B. Naopak, je psána lehce protiakademicky: pečetní válečky z Babylonu dokazují to samé jako Blavatská, apod. Takový autorský přístup spolehlivě odradí čerstvé absolventy fakult, kteří zatím jen reflektují naučenou sestavu, do které Tajemný svět hrubě nepasuje, zatímco skuteční znalci oborů, kteří už se měli možnost sami dál rozvinout se usmějí, mávnou rukou a budou číst dál. Jinými slovy, ta kniha se člověka při čtení ptá: Je Tvé chování impulzivní? Věříš všemu, co ses dozvěděl? - A tím si sama reguluje, komu patří do rukou. Obsah knihy mi přijde podnětný a zajímavý. Po dlouhé době je to opět kniha, která nekončí u astrálu a magie, ale jde dál a hlouběji, tedy k psychurgii a jejímu problému - k antropogenezi. K tajemství člověka. V mých očích je to "liber noster", NAŠE kniha, napsaná jazykem hermetismu, ne jazykem ulice. D. Ž. Bor tu předvedl, že VĚDĚL. Jak nám sděluje autor tohoto krátkého textu, kniha je psána protiakademicky. Rozumějme tomu takhle: Tatáž skutečnost je vysvětlena několikrát: jak řádky plynou, čtenář má pocit, že začíná rozumět - a hle, v nejlepším výklad končí a další odstavec navazuje úplně jinde a zabývá se jiným předmětem. Rozhořčená mysl čenáře protestuje, "já to chci slyšet dál", říká si. Ale pokračování už nepřijde. Nepřijde? Ale přijde, zase na jiném příběhu a jiném příkladu. Tentýž příběh se sice objeví, ale v odlišném kontextu... A mysl čtenáře je zmatena. Výklad je přerušován dlouhými citáty, které zdánlivě odvádějí pozornost od původního tématu, a kořeněn moderními teoriemi, jejichž účel je tentýž - jen odvést pozornost, navyklou přímému uvažování. Milovníkům těchto moderních teorií, které nejsou ničím jiným než projekcemi neintegrované osobnosti, se pak snadno stane, že se zaseknou na zdánlivě jednoduchém vysvětlení. Jako když odkládáme práci, nám nemilou, nevítanou, a namísto ní si hledáme jiné, tolik nezbytné úkony. Nemůžeme se učit, protože je třeba umýt nádobí a strávit chvíli s dětmi, nemáme čas zpracovat si účetnictví, protože právě teď jsem tak unavena a musím jít spát! Příklonu ke snadným řešením a nesprávnému porozumění duchovním skutečnostem napomáhají v tomto hermetickém textu... slovíčka. Pěkná, oblíbená moderní slova svádějí k jednoduchému výkladu, který se přísně drží rozumu a všeho, co je v našem uvažování obvyklé, co nás zařazuje do vyjetých kolejí průměrnosti a všednosti. Co jiného, než slova, také čekat od autora Abecedy stvoření, která mi, mimochodem, připadá jako klíčová i pro porozumění této knize. Čtenářům proto doporučuji sledovat nejen text, který čte, ale také vlastní reakce na něj. Ve kterém místě se ztratí, kde se rozčílí, kde se cítí čteným otráven - mně připadly tyto pocity jako velmi dobré vodítko k pochopení některých méně zřetelných částí textu. Mnoho štěstí při drobrodružstvích ve starém Egyptě i Babylóně!

18. - 3. až 11. 4. 2013, Kunkovice a Brno