Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Historie egyptských tarotových sad
Mark Filipas


překlad Aleš Havránek

Roku 1781 se francouzský autor Court de Gébelin poprvé zmínil o tom, že tarot je knihou, uchovávající čisté znalosti starého Egypta. To je první psaný podnět k přesvědčení, že v tarotu je zakódováno okkultní vědění – ačkoli tarotové karty se tehdy používaly déle než 300 let.



Krátce nato byly vydány karetní sady, přebírající egyptské motivy. První z mnoha byla sada z roku 1789, vytvořená francouzským astrologem a kartářem jménem Etteilla, který své karty pojmenoval Kniha Thothova (kteréžto označení pro tarot nacházíme poprvé v eseji hraběte z Mellet, publikované v Gébelinově knize z roku 1781). Tento raný design je někdy označován jako Etteilla I. a dnes se prodává pod názvem Grand Etteilla nebo Egyptian Gypsies Tarot (Tarot egyptských cikánů). Následující verze, u kterých je pozměněna sybolika některých trumfů, se označuje jako Etteilla II. Třetí variace, označovaná Etteilla III. byla poprvé vydána v roce 1865 a vyznačuje se většími, mnohem zdobnějšími obrazy.

Raným vybočením ze sad Etteilla byl Jeu de la Princesse Tarot (Tarot Vládkyně). Poprvé vyšel roku 1843 v podobě knižních ilustrací. Zpracování je narozdíl od předchozích sad bližší egyptské kompozici, snaží se přiblížit předpokládaným originálům. Karty byly číslovány od 1 do 78 a následovaly tak Etteillův způsob náznaku, že karty byly původně listy starobylé knihy.

Navzdory svým názvům však rané ”egyptské” sady nevycházely ani z prastaré kultury, jak tvrdili jejich autoři, ani přesvědčivě neodrážely egyptskou ikonografii. Egyptologie byla mladou vědou a na Rossetskou desku si musela počkat až do roku 1799. Rané Etteillovy sady jsou přesto zajímavé zejména tím, že čerpají symboliku z takových zdrojů, jako je Genesis a hermetické mýty o stvoření, obsažené v knize The Divine Pymander of Hermes

Rok 1863 je dalším uzlem v historii egyptského tarotu – francouzský autor vydal pod pseudonymem Paul Christian knihu, nazvanou L’homme rouge des Toileries (Rudý muž z Toileries). Dílo popisuje setkání Napoleona s benediktinským mnichem, který vlastní okkultní rukopis. Ten dopodrobna popisuje sedmdesát osm symbolických domů, v nichž se nacházejí obrazové klíče odpovídající tarotové sadě, ale mají egyptská jména a vzhled. Přesně stejné popisy se objevují v Christianově pozdější práci Histoire de la magie (Dějiny magie) z roku 1870. Christianovo podání tarotu je plné smyšlené historie, ale jeho příběhy byly v době rostoucího zájmu o všechno starobylé a okkultní brány vážně.

Můžeme se jen dohadovat, zda Christian vytvořil své popisy sám, nebo zda vystavěl své smyšlené historky na základě popisů myšlenek, které kolovaly v okkultních kruzích jeho doby. V jeho knize nalezneme některé detaily, které můžeme nalézt ve spisech jeho současníka Eliphase Léviho. Ten byl například první, kdo nahradil koně sfingami – na své kresběVozu pro Dogma a rituál Vysoké magie. Tento detail Christian zopakoval. V každém případě si jeho propracovaný symbolismus našel cestu do okkultních sad, které brzy následovaly – včetně těch od Falconniera, Papuse, Wirtha a také Waitea.

Předělem pro egypstský vzor bylo nejspíše vydání knihyLes XXII lames hermetiques du tarot divinatoire (22 hermetických listů věšteckého tarotu) od R. Falconniera. Zde můžeme poprvé spatřit kresby, které skutečně napodobují egyptské umění. Podkladem pro obrazy, nakreslené M.O.Wegenerem, jsou detailní Christianovy popisy. Čtenář byl vyzýván, aby 22 obrazů z knihy vystřihl a používal podle návodu k výkladu, který kniha podává. Zbývajících 56 karet nebylo součástí tohoto výkladového procesu, a tak se v knize neobjevily.

Historici tarotu započítávají sady Etteilla do tradice egyptského tarotu. Ale teprve návrhy Falconniera a Wegenera – věrnější egyptskému pojetí a založené na francouzské okkultní teorii – představují zrod Egypstkého tarotu, jak jej známe dnes. Ačkoli neexistuje nic, co by dokazovalo jejich egyptský původ, je na symbolismu těchto sad cosi působivého.

Roku 1901, pouhých pět let po publikaci Falconniera a Wegenera, vydal Edgar de Valcourt-Vermont pod pseudonymem Comte C. de Saint German knihu Practical Astrology: A Simple Method of Casting Horoscopes, The Language of the Stars (Praktická astrologie: Jednoduchá metoda tvoření horoskopů, jazyk hvězd). Převzal předchozí Wegenerovy kresby a doplnil je o Malá akána. Jediný rozdíl mezi původním a novým zpracování najdeme u druhého trumfu (The Gate of Sanctuary, volně Brána ráje), který byl mírně přepracován. Tato sada 78 karet vyšla v roce 1978 jako Egyptian Tarot (pozn. red.: Prodává se dodnes i u nás)

Původní vzory překreslila v roce 1936 Gloria Beresford jako ilustrace ke knize The Sacred Tarot (Posvátný tarot) C.C.Zaina (pseudonym, pův. jm. Elbert Benjamine). Tato verze je bohatší o drobné detaily, jako jsou souhvězdí, která se vyskytují v celé sadě, a miniaturní kresby, přidané na mnohé obrazy. Church of Light (Cirkev světla) vydala sadu pod názvem Egyptian Tarot Cards, je známa také jako The Brotherhood of Light Tarot (Tarot Bratrstva světla) – jméno vzniklo podle organizace, kterou Zain založil. Materiál Zainovy knihy vyšel poprvé v roce 1918 jako série instruktážních kurzů a tehdy byl ilustrován reprodukcemi z Praktické astrologie. Roku 1996 vyšel Posvátný tarot znovu, vylepšený o krásně překreslené karetní obrazy. Zainova kniha je obzvláště zajímavá tím, že zde vyšel nejspíše první anglický překlad popisů arkán od Chrristiana. Tyto části přeložila v roce 1901 Zainova přítelkyně Genevieve Stebbins, které v knize děkuje.

John H. Dequer vydal v roce 1949 sadu s trumfy odvozenými od Zainových. Jeho egyptská verze Císařovny vyšla v roce 1944 jako obálka Crowleyho The Book of Thoth (Kniha Thothova - česky Horus 1994, reedice 2002).

Jinou ranou podobu egyptských vzorů nalezneme v knize Woldemara von Uxkull, nazvané Die Einweihung im alten Ägypten(Zasvěcení ve starém Egyptě), vydané roku 1931. Obrazy z ní byly základem sady z roku 1949 s názvem Shikowski Tarot, jeho větší verze pak v roce 1954 vyšla společně s knihou Tarot der Eingeweihten (Tarot zasvěcenců) od Joachima Winkelmanna.

Několik moderních karetních sad přejímá Wegenerův vzor. The Ibis Tarot (Ibisův tarot), vydaný nakladatelstvím AGMüller roku 1991, je jedním z nejkrásnějších zpracování této předlohy. Je také jedním z nejvěrohodnějších, ačkoli byl vytvořen téměř sto let po prvním vydání. Josef Machynka vycházel při práci na kartách z obrazů v Praktické astrologii, neboť netušil, že jsou přímo převzaty z dřívějšího Wegenerova zpracování.

Italská výtvarnice Silvana Alasia vytvořila několik egyptských sad, všechny vydalo vydavatelství La Scarabeo. První z nich, Egyptian Tarots (Egyptské taroty) obsahovala 78 obrazů, ručně malovaných na pergamen. Její trumfy přebírají s výjimkou karet XII, XII, XIX a XX, založených na egyptském umění, Wegenerův vzor. Roku 1998 vytvořila sadu Tarots of the Sphinx (Taroty sfingy), která vychází z původních egyptských obrazů. Zároveň s ní vyšla luxusní verze této sady jako Tarocchi di Nefertari (Nefertitin tarot), která je opatřena zlatou fólií na rubu a v popisech karet. Obrazy na obou sadách jsou “zrcadlovými obrazy”, jinak jsou ale stejné.

Zajímavá variace na Wegenerovy vzory vyšla v sedmdesátých letech minulého století v Buenos Aires jako Egypcios Kier Tarot v nakladatelství Editorial Kier. Sadu vytvořil zaměstnanec nakladatelství, ale jeho totožnost není známa. Anglickou verzi vydalo v roce 1984 nakladatelství U.S.Games Systems. Mnohé trumfy zde vycházejí z Wegenerova vzoru, ale jiné jsou úplně přepracovány, aby odpovídaly skutečným egyptským zdrojům. Byla to první egyptská sada, jejíž malá arkána obsahují plně ilustrované scény a postavy. Vycházejí z egyptských vzorů a výtvarník je použil k vyjádření takových principů, jako je Meditace, Spolupráce a Rivalita. Byla to také první sada egyptského tarotu, která úplně odstranila všechna rozdělení balíčku, místo toho jsou všechny karty číslovány v řadě, Mág má číslo 1 a Znovuzrození 78.

Příklad Egypcios Kier Tarotu dal vzniknout dalším sadám, mnohé z nich vyšly ve Španělsku a Jižní Americe. Jednou takovou je Divinatory Egyptian Tarot (Egyptský věštecký tarot), vytvořila ji Margarita Arnal Moscardo a vyšla roku 1988 v barcelonském nakladatelství Naipes Comas. Karty nám předestírají podobný koncept jako Egypcios Kier Tarot, ale umělkyně k tomu použila naprosto jiná výtvarná řešení. Obrazy také vycházejí ze současných egyptských zdrojů.

Akvarelové zpracování Egyptian Tarotu, který vydal Heraclio Fournier, odráží stejné koncepty jako sada Egypcios Kier,ale stejně jako předchozí Divinatory Egyptian Tarot je vykládá s jemnými rozdíly. Například karta 35 je Opuštěnost v Egypcios Kier, ale je to Bolest pro Divinatory Egyptian Tarota Smutek ve Fournier Egyptian Tarotu. Karta 58 je Meditací, Zábranami a Reflexí, karta 71 pak Lakomstvím, Úsporou nebo Hrabivostí.

Španělský autor Suarez vytvořil 22 nádherných obrazů Velkých Arkán jako ilustrace ke knize veršů. Návrhy byly přeneseny na velké listy a vydány nakladatelstvím Editorial Barath v omezené sérii 999 kusů. Tisky i s básněmi jsou nazványEulogy to the Book of Thoth (Chvála knihy Thothovy), ale někdy se o nich hovoří jako o Barath Egyptian Tarot.

Laura Tuan navrhla sadu o 78 kartách, nazvanou I Tarocchi Egiziani nebo The Egyptian Tarot, kterou vydalo roku 1995 De Vecchi Editore. Velká arkána jsou založena výhradně na egyptských obrazech, které trumfům všeobecně odpovídají. Sada zachovává tradiční tarotovou strukturu 22 vyšších a 56 nižsích karet, ale trumfy po sobě nenásledují ve svém obvyklém pořadí. Na nízkých kartách najdeme sestavy symbolů barev – holí, lotosových květů, egyptských dýk a mincí se skaraby. Je to krásný příklad sady, která používá skutečnou egyptskou symboliku, aniž by opustila strukturu tarotu.

Il Destino Svelato dal Tarocco je stylizovaná egyptská tarotová sada, kterou původně namaloval Bruno Sigon v roce 1912. Nízké karty se zde liší od trumfů – nemaloval je Sigon, ale jsou přímo převzaty z Milánského vzoru. Původní vydavatel Modiano je znovu vydal v sedmdesátých letech minulého století jako Cartomanzia 184, anglická verze nese název Cagliostro Tarot. Na horní i dolní části karet najdeme klíčová slova pro výklad. Trumfy jsou zajímavé, protože tato slova pocházejí od Eliphase Léviho a Paula Christiana.

Některé sady zkoumají egyptské mýty a úplně přitom opouštějí tarotovou strukturu. The Book of Doors (Kniha dveří) tak činí pomocí 64 krásně malovaných karet s zobrazením egyptských božstev. Obrazy vytvořili roku 1986 Anton Veggi a Alison Davidson, vydalo je v roce 1995 Destiny Books. The Book of Doors je skutečně reprezentativním náhledem do mytologie a ikonografie starého Egypta.

Ishbel’s Temple of Isis Egyptian Tarot vydalo v roce 1989 Nakladdatelství Llewelyn. Zachovává tradiční strukturu tarotu, ale karty Vekých arkán jsou nahrazeny některými egyptskými božstvy. Provedení je plnobarevné, ale velice jednouché, každé božstvo je umístěno na zlatožlutém pozadí bez jakékoli další symboliky či scény. Malá arkána tvoří sestavy symbolů barev – pastýřské hole, cepy, sluneční kříže a lotosové květy.

The Tarot of Transition (Tarot přechodu) také nahrazuje trumfy egyptskými bohy, ale výběr je v tomto případě mnohem citlivější. Malá arkána ukazují opět ukazují sestavy symbolů pro barvy. Sada vyšla v roce 1983 u Carta Mundi.

Některé sady, které odrážejí více kultur, zahrnují i egyptskou mytologii. Například Ancestral Path Tarot a Kazanlar Tarot vyhrazují egyptským scénám celou jednu barvu. The Tarot of The Ages (Tarot věků) přebírá více kulturních vlivů, ale Velká arkána jsou převážně egyptská.

Obvyklému dvojrozměrnému zpracování běžných tarotových sad se svým realistickým pojetím vymykají malby Cliva Barretta. Ancient Egyptian Tarot (Staroegyptský tarot) je tradiční sada 78 karet, jejíž Malá i Velká arkána jsou plně ilustrována. Barretovy motivy ukrývají přímé spojení s učením Řádu zlatého úsvitu, obrazy se ale mírně podobají sadám podle Waita a Crowleyho. Jeho symbolika je také dobře podložena – odděleně napsal studii egyptského pantheonu, nazvanou The Egyptian Gods & Goddesses: The Mythology & Beliefs of Ancient Egypt (Egyptští bohové a bohyně: Mytologie a víry starého Egypta). Tarotová sada vyšla v roce 1994 u nakladateství Thorsons jako souprava karet a knihy.

Vystopování původu egyptských sad nám pomáhá pochopit kořeny okkultního tarotu, ale tento přehled není v žádném případě úplný, vznikly stovky takových sad, a stovky dalších jimi byly následně ovlivněny.

Původní text včetně ilustrací naleznete zde.


Podle The Pasteboard Masquerade pro server TarotNet.cz přeložil v roce 2002 Aleš Havránek

 
vloženo sem 30. 9. 2012

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz