Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

O equionoxu válečných strojů a špatné koncentraci na výkon

Jaro náhle změnilo mety v objekty značně pohyblivé, tekuté, hodnot pomíjivých, tvarů nepevných a ztrácející se v mlžném oparu denních snů, jež nastupují bez návaznosti, bez příběhu, reaktivně - podle toho, co den od rána přinesl. Nakonec asi záleží víc na tom, že někam jdeme, než že něčeho dosáhneme. Vznešeně řečeno: Cesta může být cíl. Jaro se rozprsklo stejně jako každý rok. Všechny sluneční rituály jsou umístěny do časového bodu, do okamžiku - no dobře, do jednoho dne - jen ten jarní ne, protože jaro útočí ze všech stran a do všech stran, vyhání život ze země a sílu do světa. Zevnitř ven. Do všech stran. Bum. Každý rituál má své doprovodné jevy - měla jsem Tři dny do svatého Jana, celodenní zázraky s Poustevníkem vtělené do okamžiku přechodu a Čtyřfázový slunovrat. Jarní rovnodennost je nespočitatelná, je jako ježatá koule, jejímž jsme středem i obvodem. Zahnízdíme-li se vprostřed, jsme na roztrhání; jestli budeme na obvodu, budou do nás píchat všechna ježatá bodla. Jarní rituál mi zatím nikdy úplně nesedl. Byl víc pocitem než než rituálem, netrval den ale měsíc před a měsíc po, koncentrace na výkon byla nejmizernější, co mohla být. Na staženého Poustevníka a Maat stojící v jediném bodě mohu s láskou vzpomínat - protože jediný bod je mnohem, mnohem příjemnější, než rozstřelení do všech koutů světa, i kdyby to tisíckrát bylo v zájmu života a ve jménu pokroku. Trhání, vzlínání, proudění. Ven, ven, ven. Válka je expanze, dobytí nebo uhájení s bodavými a pichlavými, s řeznými a ostrými nástroji... nebo, chcete-li, válečnými stroji. Thor je Árés, Mars, Horus; ale der reine Thor je Blázen. Jako Harpokrat a Ra-Hoor-Khu? Do zbraně! velí Císař a nespočet bytůstek začne konat ten odstředivý pohyb, život zachovávající, postrkují šťávu kořenů až nahoru do větví a vyhání lístky ze semen. Prásk! a v hlavě mám jako když střelí do vrabců, no nechytím tu myšlenku a nechytím, nápady šplouchají jak delfíni a přemíra sil působí depresivně, protože kdesi v sobě člověk tuší, že kdyby to tak šlo dál, prostě se vyzáří do prostoru. Jako kdyby v sobě měl půl kila acetondiperoxydu omotaný bleskovicí třaskavé rtuti. Letošní rituál byl rozběhaný, mlžně oparovitý, v kritickém množství plutonia, neklidný, zamíchaný každým termojaderně fúzovaným slunečním paprskem, který to stihl, vyzařující, únavný, nesoustředěný - ale pěkný. Až budu pohřbívat světlo, musím si vzpomenout, že ze země prostě nemůže vyjít jen jeden plamínek.

Kunkovice, 26. 3. 2012