Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Tři dny do svatého Jana

První den

Z postele jsem vylezla extra pozdě, protože jsem se v noci rozhodla dokončit první část sazby, která - jestli si vzpomínáte - letěla 30. dubna velkým oblou­kem do kouta... hned poté, co mi počítač zmršil všechna pečlivě nastavená rozdělení slov a řádků. Tak - a just dnes to musím mít!... a posunuju si slovy a mezerami mezi písmeny za trest až do čtvrt na pět. Venku bylo světlo, jako kdybych se zapomněla v hospodě, a zatažená obloha neslibovala nijak pěkný první letní den.
Bylo něco před polednem, když jsem natřepávala peřinu a rychle si připomína­la, co mi před spaním vyšlo za denní karty. V kuchyni jsem potkala Sama - prý musí hned do školy, říkal a tvářil se netrpělivě. Veseláč nadává, že tam nejsou a kamarádka mu řekla, že dostal na výkresy 14 bodů místo obvyklých 6, což by znamenalo jedničku místo čtyřky na výzo. O tom se nevtipkuje, že? povídá a byl pryč.



Ještě odbýt poradnu... a jedeme. Každý rok jezdíme na zimní slunovrat s Ro­manem do Rouchovan na jmelí. Tak proč nezkusit stejný výlet i na letní? Třeba se tradice chytne. Mraky se pomalu roztahují, není ani teplo ani zima. Než se někam pojede, chce si Roman koupit nový telefon místo své zdechliny. Je z toho nervozní, co když si vybere blbě, že?, ale pak si už nadšeně hraje s novým přístrojem. Při cestě z Brna vykukuje sluníčko a dlouho před příjezdem do Rouchovan můžeme pozorovat, že dukovanská továrna na mraky se dnes snaží zbytečně, ač zapojila všech osm tlustých komínů.
Procházíme pomalu celou ves a zadem jdeme do kempu k rybníku. Všude je zatím ještě klid. Možná za to může chladnější počasí - nebo kdoví? Nikdy jsem tam touto dobou nebyla. Kemp je uklizený, je vidět pár karavanů. Na hřišti staví dva muži v montérkách dřevěné atrakce pro děti, voda je teplá a já lituju, že nemám plavky. V šest večer je ve vsi mrtvo, jedeme se najíst do Ivančic. A tak mne i Romana okamžik slunovratu zastihne stylově nad plným talířem - léto je přece svátkem hojnosti.
Po dlouhé, předlouhé době to byl první výlet, kde jsme spolu byli. Až na každo­roční cestu na jmelí, pochopitelně, ale ta je v zimě.


Druhý den

Spát jsem šla o něco dříve, a to mám za to, měla jsem pracovat!, protože od brzkého rána straším po bytě, nějak mi to spaní nejde. Den je od rána slunný a horký, odpoledne trávím tradičně s Hankou na výletě, večer mizíme s Ro­manem do rozpáleného města, které hrozí zkropit bouřka. Skoro celý večer pak povídám u vína s Jarochem - Kojotem. Někdy to prostě vyjde a ze setkání je příjemný pocit, protože si povídáte upřímně, ani jeden neutíká před tím druhým a kdesi v pozadí tluče vašemu rozhovoru společný, dobře slyšitelný rytmus. Co si myslíš o tomto roce, ptá se mne a hned zabrousíme na konspi­rační teorie. Proč tady jsou? Co lidi cítí, že jsou tak populární? Nikdo nikomu nevládne, je to samoorganizující systém, nakopává mne Jaroslav - a najednou to vidím! To se přece budí kolektivní duše, sama sebe si uvědomuje a její ještě nezralé vědomí tvoří ty podivné struktury v našem světě. Její nová moc za­sahuje každého z nás, vytváří mlhavé obrazce na pozadí a posunuje vše z místa. Kdo se nevymanil z osobního pohledu, zůstává u svých pocitů, svých vý­kladů, svých těžkostí všedního dne, nebo stárnutí, nebo životní nejistoty. A proto lidé vidí za vším spiknutí, protože ty uvědomovací, samoorganizující pro­cesy jsou mimo naše chápání. A proto se nám děje tolik náhod, a proto máme tolik divných pocitů, a proto je situace nejistá a staré opory padají. A každý se rozbíháme v plnění svých snů, zdánlivě úspěšném, aby nás něco zarazilo, za­stavilo, nelogicky a bez návaznosti na dosavadní život.
A to bude cvrkot!


Třetí den

Ráno bylo sice takové normální, ale jinak plynul celý den ve znepokojujících událostech a zprávách, ne vyloženě špatných, ale všude něco zavazelo a zadr­hávalo. Udělala jsem si ale taky radost a koupila si telefon na dvě telefonní čís­la, abych nemusela nosit dva. Už o tom mluvím nejmíň rok, ale pořád se mi nechtělo loučit s těmi starými vehikly.
Do Ku s námi jel Jarda D., že bude v sobotu s něčím pomáhat. A jenom co jsme dojeli, slyším zvonit telefon, který jsem si zapomněla vypnout, a zvoní na místě, kde jindy nemá signál, a volá Veronika, že umřela Pavla.
Nelez, kam nepatříš, pak máš smolné dny a chodí ti špatné zprávy, kárám se. Jako kdyby na mne ilumináti nebo nacisti nebo velcí bratři nebo jiní, co tomu jako vládnou, najednou ukázali prstem. Těžko mluvit.
Svatojanská noc u nás propršela; a i když nebe bylo zemi nejblíž a daly se najít skryté poklady, zrovna tu noc už jsem je nehledala.

A Vůz jede a kola se točí. A jméno jeho je Ohavnost zpustošení.

 
21. - 24. června 2011

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz