Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Jarní Slavnost rovnodennosti 2011

Den byl od rána takový... podivný. Napnutý. Když jsem se později snažila najít nějaké fotky z minulých ročníků, uvědomila jsem si, že to napětí je spíše tradice, než by šlo o něco výjimečného. Skoro každý rok se něco stalo buď těsně předtím nebo hned potom - ale o tom už jsem jednou psala, tak se nebudu vracet. Letošní jaro je neobyčejně teplé, a asi bych řekla, že tak spojitě teplé. Zatím se nestalo, že by jeden den bylo +20 a druhý -5, jako jiné roky. A tak i když se na víkend ochladilo, bylo to jenom o trochu, a pondělí, den slavnosti, bylo vlastně celkem hezké. Bylo natolik hezké, že bylo nejteplejší za všech sedm jarních rituálů, které jsme zatím dělali. Na rituál nás bylo domluveno skoro deset. První odpadl Roman, který ve čtvrtek zabulal práci a v pondělí si nechtěl ze strachu vzít si volno, ač jsme byli dlouho dopředu domluvení. Pak odpadla Eva, jíž to nevyšlo. Na poslední chvíli jsme s Lidou zjistili, že nejde Dáša ani Hanka F., na místě srazu chyběl Jaroch, který tam prý byl, ale my jsme tam nebyli (kecá!), Otovi se nechtělo spěchat a Brozkeff byl v práci. Tak jsme vyšli silná čtyřka - Lida, Jarka já a Hanka. Příjemné počasí přineslo změnu - plný plácek na Bílé hoře. Nakonec jsme se přesunuly na loučku vedle... a nelitovaly jsme. Změna je život, a toto místo bylo dobrá volba. Uzavřené mezi stromy, na sotva se zelenající trávě, jenom kousek od šrumce na Vyhlídce, jak jsme rychle překřtili naše původní rituálové místo. Rituál jsme pojaly více thelémsky než jiné roky. Protože jsme byly všechny čtyři domácí, mohly jsme si odpustit lehce pohansko-folklórní klasiku vítání jara a víc jsme vzpomenuly symbolický příchod Hóra a jeho sil. Jako pokaždé, i tentokrát byl rituál velmi krátký. Vždycky jsem překvapená, že už je to pryč. Až cestou dolů mne napadlo, že teď už je to tu a nedá se nic dělat, už jsme v tom... Na jarní rovnodennost upírám vnitřní očka jako na období zlomu mezi smrtí a narozením. Temnota nejtemnější je v Kozorohu a Vodnáři, Ryby už většinou bývají aspoň trochu pohyblivé. Už se něco začíná dít. Lze tušit, jaké že (naše vlastní i obecné) události živé části roku budou mít zabarvení a každý už můžeme - při troše vulkánské logiky - odhadnout, co tak asi jsme si nachystali a kde se zavřená kniha života zase otevře. Někdy to, pravda, bývá trochu překvapivé, ale to zase není až tak často. Takže už jsme v tom... Posezení v prázdné hospodě by bylo příjemné, kdyby tam topili. Z tohoto pohledu se nedivím, jak málo hostí mají a jistě jich nezískají víc, když tam bude takové chladno a budou servírovat vlažnou (ač jinak chutnou) polévku. Dokud jsme seděly v ženské rituální společnosti, cítila jsem se faj. Jakmile se začali trousit muži, bylo to už víc jak v hospodě. Profánní duch zavanul velkou silou a dívčí :-) thelemická vzájemnost vyletěla dírou v okenním rámu. Tak zase příště!

26. - 27. března 2011