Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

O hadu Úroborovi a životě a smrti Skoro dušezpytné zamyšlení

Jaro přináší pocit radosti, naděje do nových dnů, obrody a nové chuti do života. Říká se to tak, čili je to taková oblíbená, obecně tradovaná pověra. Může to klidně být i jinak, protože vždycky máme dvě cesty. Ve statistice sebevražd sebevědomě vévodí duben, ale ženy, které jsou v sebedestrukci zdrženlivější, se raději zabíjí v květnu. Zato blázince se začínají plnit už v březnu, a každý primář na to pamatuje: svoje oddělení v únoru co možná vylidní, aby bylo na jaro dost míst. Nadávno mi tvrdil kamarád, že na jaře bývá hodně rozchodů partnerských dvojic - a většinou jsou to rozchody tzv. nafurt. Vedle tohoto postřehu stojí i průzkum mezi populací, jehož výsledky říkají, že jaro každoročně přinese nejvíc osobních katastrof. Nemůžu si na všechna tato obecná fakta nevzpomenout, když... Je to akorát rok, co umřel tchán, obecně zvaný celým příbuzenstvem, i mnou, děda. Někteří lidé vypadají, že už dlouho nevydrží, jiní na to nevypadají anebo se špatně díváme. Smrt je přirozená součást života. Je zkušeností života a jeho logickým vyústěním. Nepláčeme o mrtvé, pláčeme o sebe, o to, na čem jsme se s mrtvým nestihli dohodnout a co jsme si zůstali dlužni. Smrt je nevyvratitelná a definitivní, konfrontuje nás se sebou samotnými - právě tento konkrétní mrtvý byl jedinečný ve své schopnosti nastavit křivé zrcadlo některé z našich vlastností, některému přání či nesmyslné tužbě nebo nelogické, ale o to hlouběji pociťované křivdě. Byl niternou součástí podstaty nás samotných, a už nikdy nebude. To nikdy nebude je pozoruhodné. Kolikrát mne napadlo, když jsem týdny a týdny procházela rozsáhlou pozůstalost po dědovi, že se jej musím na něco zeptat až se vrátí. I když jsem si hned uvědomila absurditu toho, co mne napadá, myšlenka tu za chvíli byla zpět. A sebepátravěji jsem si ji prohlížela, nedala se zaplašit. Až po dlouhé době jsem ji demaskovala: Je to vnitřní dialog s mrtvým, který spojuje svět mrtvých a živých. Je to hovor s fantómem, je to sestup do podsvětí. Všichni se bojíme o svá křehká, poškoditelná těla, protože se ještě víc bojíme o svá dočasná, anihilaci podléhající ega, dočasně okupující vědomí. Ego v podsvětí nepřežije - a z druhé strany: Když neumíme odhlédnout od emocí, maskuje se vnitřní dialog se zemřelým jako touha po něm nebo ještě častěji jako žal. A žal, to je zmar, rozklad vůle a temnota obludných konstruktů. Je to už několik let, co v podobném čase zemřela moje babička a celkově bych těch příbuzných, umrlých na počátku jara, našla přehršel. A tak mám co porovnávat. Oni ti zjara zemřelí jsou zvláštní. Proč umírají právě teď, když začíná nový rok...? Proč si nevybrali jiné, smutnější roční období? No právě proto. K zamyšlení o jaru a smrti mne přivedla zvláštní shoda okolností. Chodím ráda do jedné konference na internetu. Diskuse občas žhavá, občas se dlouho mlčí. Někteří diskutující jsou přítomní už roky, jiným to vydrží chvíli. A začátkem minulého týdne jsem se dozvěděla, že jeden z těch stálých diskutujících náhle zemřel. Patřili jsme k oponentům, tak mi to přišlo líto, že nebudu mít komu vyvracet jízlivě jeho pohled. Byl dlouho nemocný, co se dá dělat. Ale co to? - o den později přišla zpráva, že možná zemřel jiný diskusní kolega. Další den nacházím zoufalý mail od paní, které se oběsil syn a další den dostávám nejprve neurčitou, pak určitou zprávu, že jedné známé zemřela náhle maminka. Za další dva dny mi volá kamarád, abych s ním šla zapít před časem zesnulou kamarádku, z jejíž pohřební hostiny právě odešel. Letos má být divoký rok. Je to vidět. ...Bude pokračovat... Komentáře: Revue44

23. 3. 2010