Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

O jazyce magie II.

Jest rozumné pokračovat v započatém díle, pokud je co dodat. Je dobré hledat možné závěr, které mohou vnést světlo. Je nanejvýš prozíravé netřísnit si hlasvu tím, co nepřinese užitek. O jazyce magie II. Řeč je projevem Bytí. Na počátku bylo Slovo, praví Bible. Slovo existuje ve Věčnosti a projevuje se plynutím Času. Bez času by nebylo Stvoření. Čas propůjčuje Slovu slyšitelný zvuk. Svět je vyslovován, proto Je. Prvotní Řeč souvisí se vznikem světa. V harmonii se zvukem Slova zní ozvěna Stvoření. Bytí v sobě i o sobě zní ozvěnou zvuku Slova. Jen člověk Slovo uchopil a artikuloval. Zmocnil se slova. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, je odrazem Božím. Odrazem Řeči je Jazyk, ukrývající původní její božskou podobu i schopnost tvoření. Jazyk souvisí se zjevením člověka. S jeho vysláním i posláním. Existence jazyka se naplňuje mluvením. Za ním se skrývá nejen jazyk, ale i mluvčí, který pomocí jazyka vyslovuje sám sebe. Současně projevuje prvotní Řeč. Slovo - Čas - zvuk - ozvěna - jazyk - mluvení. Jejich propojením je magie. Úkolem mluvčího je nalézt uchopující moc slov: jejich schopnost zmocnit se. Slovo tvoří to, co říká prostřednictvím ozvěny zvuku Řeči, jež se projevuje v Čase. Stvořování skutečnosti se děje každou hláskou, která duní, buší a hučí. Uchopená hláska získává uchopením tvořivou moc, zatímco její prvotní moc je jí dána toliko ozvěnou Slova. Je to moc neartikulovaná, nespojená s člověkem, který je obrazem a odrazem Božím. Obraz je vyjádřen slovem a slovo je zapečetěno písmem. Jedno zpevňuje druhé v tiché hierarchii uskutečňování. Uchopení obrazu je obtížným procesem rozeznání, přípravy, lapnutí, kousání, žvýkání, pozření a trávení. Uchopení obrazu není jen pohledem na něj. Není ani dotykem s ním. Je to činnost ruky a úkon Rozumu. Skutkem uchopení se poznávající a poznávané stávají Jedním. Obraz vtiskuje svou podobu poznávajícímu, a - nezměněn a neumenšen - stává se jeho součástí. Poznávající přestává znít ozvěnou. Začíná zvučně mluvit. Uchopený obraz může být artikulován a potvrzen vyslovením. Slovo znovustvořuje obraz… i mluvčího - k obrazu Tvůrce. Přirozená řeč tvoří ozvěnou, artikulovaná řeč uchopením. Neuchopený obraz není artikulován. Neuchopený obraz rozeznívá ozvěnou mluvčího, jehož slovo nemá zvuk. Slovo se skládá ze zvuků, z hlásek. Hlásky jsou esencemi slov a určují rozsah působnosti slova. Dokud bylo zapsané slovo obrazem, mělo moc obrazu. Dokud bylo zvukem, mělo moc ozvěny či zvuku. Až když se stane hláskou, písmenem, získává moc dokonalého uchopení podstaty. Tehdy je slovo zbraní. Je nástrojem, je prostředkem. Od hlásky k písmeni vede dlouhá cesta. Ještě delší je od obrazu k písmu. A přesto až písmeno odhalilo moc slova a sílu obrazu. Zvučné vyslovení uchopeného obrazu rezonuje s Universem. Jen málo slyší ten, kdo sám zní ozvěnou. Naučit se uslyšet artikulovanou řeč se neliší od umění uslyšet Zvuk Slova. Zvuk slyší jen ten, kdo se naučil slyšet. Ostatní zvučí ozvěnou. Zvučí ozvěnou. Slyší jen ozvěnu. Neslyší nic než ozvěnu. A vždy je to tatáž ozvěna, znějící Zvukem Slova, ať mluvčí artikuluje tak či tak. Před zaslechnutím Zvuku přijde zneklidnění. Před uchopením obrazu jeho záblesk či zjevení. Až ustálený obraz lze zachytit, až neklidná mysl začíná vnímat zvuk. Za rezonancí ozvěny se nachází ticho. A za tichem začíná šeptat... Zvuk. A mluvčí, Magus Pangenitor Omnipotent, smířený a spokojený s ozvěnou, artikuluje svá slova a znovustvořuje obrazy. Zvuk Slova a ozvěna Slova znějí Bytím. Mají jeden počátek a jeden konec. Hledáš více počátků a více konců? To tě zmámila ozvěna, jako unaveného jezdce šálí fata morgana a slibuje mu vstup do neexistujícího blahobytného města. Jak jsem minule předeslala, je sice velmi hezké říci, že o sobě nerada mluvím, a ještě hezčí je trvat na tom, že o sobě naprosto nerada mluvím vážně. Podobné tvrzení není nosné a každý by se měl pokoušet domluvit s ostatními na předmětu, který jim je společný. Proto je lidem dán pojímající rozum, proto jsou schopni artikulované mluvy: aby jí využívali. Nejde ale jen o schopnost vyrovnat se s jazykem, jak jsem dříve soudila. Potřebné je vyrovnat se s pojmy, protože magie nemá ustálený slovník. Začasté se stává, že různí lidé užívají stejného slova k vyjádření různých obsahů. Tím se situace ještě více komplikuje. A další potíž! Pojmy ztratily svůj obsah, jak byly vyslovovány těmi, kdo obsah neuchopili; jak byly naplňovány novým obsahem, který více než obsah pojmu vyjadřoval názor mluvčího. Tento esej je stejného obsahu, jako byl onen původní O jazyce magie. Ten byl některými - soudíc z reakcí na něj - pokládán za příliš osobní, málo generalizující a snad proto i málo sdělný. Zdá se, že osobní informace má menší hodnotu. Toť důležitý poznatek k aktuálně probíranému problému! Opustila jsem proto osobní, protože o sobě pojednávající a ze sebe vycházející, údajně typicky ženský styl, a v mužském :-) světě magie jsem se pokusila přizpůsobit. Trocha sociologie nikoho nezabije Jako základní body hypotézy o jazyce magie položme prozatím tato tvrzení: a) Magický styl má být neosobní a b) magický styl má být vážný. Rýsuje se přepdoklad, že c) magický styl má být obecně srozumitelný. Z toho vyplývá a) s osobními tématy běžný mág neumí pracovat, b) bežný mág nerad znevažuje sám sebe a c) běžný mág má dobré rezonanční vlastnosti. Některý dokonce zcela výjimečné. Jak jsem pokročila v řešení otázky zda mluvit o sobě? Kde nemluví, ten není, ale každá legrace něco stojí. Je třeba si ujasnit, jaký zdálivý sebeobraz chci vytvořit a za jakým cílem. Je třeba mít na paměti, že slovo tvoří to, co říká. A nesmím zapomenout ani na to, že slyšet Mne nikdo nebude.

21. 5. - 30. 5. 2007