Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Plutónova chapadla & O jazyce magie Sestup do Hádovy říše III.

Jsem úplně mimo. Události se řítí okolo mně, ale já je nestíhám ani zaznamenat, natož abych je jakkoliv zpracovala. A natož abych o nich něco dokázala napsat. Teď nemluvím o stavbě, jejíž historii i průběh zaznamenává hlavně Roman. Stavba si žije vlastním životem: Taky aby ne, když jsem se s ní na tom dohodla! (Přemýšlím, jaké použít slovo: dohodla jsem se s ní, tj. se stavbou. Jsem s ní ve shodě, věci tak mají být a já jim pro jejich bytí dávám prostor. Nechám je rozvinout. Je to magický příkaz: Vy buďte samy sebou, já vám do toho nebudu kecat.) Skutečnost je ale jiná. Barvitější, zajímavější. Kde se vzalo, tu se vzalo, sice na nic nemám čas, ale... najednou jsem dokončila práci, kterou jsem měla rozdělanou už roky. Dopsané programy, vložené články, upravené weby; uspořádané pásky, porovnané knihy, vyřízené spory a vyjasněné nejasnosti. To, nad čím jsem váhala nebo nevěděla, jak to šetrně změnit - vše už je učiněno a není nad čím váhat. Na nic sice nemám čas, ale... všechno mám hotovo, aniž bych se musela snažit. No dobře, trošku se snažím: napíšu si do seznamu to, nač si vzpomenu že sama sobě nebo někomu jinému dlužím. Potom podle seznamu konám. Už dlouhá léta se mi nestalo, že by mi něco šlo tak snadno. Místo, kde člověk žije, je odrazem jeho vědomí. Tak, jako je vědomá mysl středobodem (byť občas trošku mlžným) :-) člověka samého, je jeho domov středobodem jeho vesmíru. Je místem, z nějž vychází, do kterého se vrací a k němuž se vztahuje. Před lety jsem se rozhodla pro jistou podobu svého domova. Po dlouhé době jsem dospěla k rozhodnutí o změně. Změním svůj domov a změním svoje vědomí. Do jednoho činu vložím vůli o činu dalším, abych magickým spojením dosáhla výsledků na obou stranách. Nevím, zda bych současnost popsala jako že mám dvě vědomí, když mám vlastně dva domovy. Náhle nic nemá svoje místo a tím ani svoji hodnotu. Zní to triviálně, ale schovává se za tím dosti velký posun, nebo - chcete-li - absolutní zmatek. Čím déle člověk zdobí povrch zemský, tím pevnější si vytváří systém. Ten je složen zejména z takových poznatků, které jedinec učinil sám o vlastní píli a které tudíž pro něj mají závažnou osobní hodnotu. Stejnou měrou se však skládá i z pověr, v nichž byl vychováván, z komplexů, které zavčas nepřekonal a ty se tak staly součástí jeho života, nebo z obyčejných zvyků, olovnaté to části naší povahy. Staré tělo se stává neohebným a staré systémy, kterými se obklopila duše, jsou podobně neohebné, ba časem neprostupné jako hradby. Jejich následkem je netolerance, neučenlivost, paličatost, nevstřícnost a další typické projevy inflace ega. (Mágové mají hodně zážitků, které hodnotí jako jedinečné; inflace ega je pro mágy jednak důsledkem nekázně, jednak výrazem stárnutí). Proto je rozumné systémy narušit. Není možné je zbořit, ale narušit je lze. Skrz oslabenou krustu přinejmenším pronikne něco nového, co spojí člověka zase se světem: vniknou semínka informací, usídlí se cizorodé prvky, připravené přetvářet vědomí. Někdo si najde životní cíle, jiný přestane mít deprese. Další jen nebude protivný. Mimochopdem - jako obranu proti depresím tuto metodu zvlášť doporučuji. V dnešní době má deprese skoro každý, zvlášť z mladší a střední generace. Buď žijeme v podivné atmosféře, nebo jsou deprese zvrácenou módou. Zatím je tento dlouho plánovaný a zvažovaný proces pro mne dostatečným vysvětlením neobvyklého stavu vědomí, který provází mou nedávnou minulost i současnost. Zatím je pro mne tento magický pokus bez evokace v jistém smyslu úhelným kamenem dalšího úsilí. Prověřila jsem i pevnost základů, na nichž stavím, a pohledala, co z čeho vyrůstá. Mimochodem... nezbylo mi, než pokusit se zvládnout živel země (procesu chci věnovat celý článek, zde zmiňuji jen krátce). Tak nějak se to už přihodilo, že jsem k němu najednou našla cestu a velmi se mi to hodilo: Copak Hádés nesídlí dole pod zemí? Ocásek takový jakýsi na závěr aneb Krátká úvaha o jazyce magie: Je velmi pěkné tvrdit, že o sobě nerada mluvím a už vůbec o sobě nerada mluvím vážně. Chci-li však vytvořit záznamy svých magických pokusů -nebo snad aktů? činů?- aspoň natolik srozumitelný, aby podle něj mohli případní zájemci pokračovat, budu se muset vyrovnat s jazykem (nepatří tohle už pod živel vzdušný? ...ale ten jsem ještě nebrala!!!) :-) i sama se sebou. Chutě tedy do úvahy, kterak se vyjadřovat v magii. Třeba mi to potom lépe půjde a nebudu vydumávat nad každou větou. V základě bych jazyk magie rozdělila na dva směry: Buďto se mágové vyjadřovali 1) opisem, paralelou, básnickým jazykem a příměry, nebo byl jejich jazyk 2) skoupý až popisný. Opisem, příměrem a jiným nepřímým způsobem vyjadřujeme to, co neumíme nebo nechceme říci. Tento styl je typický pro starší zasvěcence, kteří se ale pohříchu zabývali více alchymií než ryzí magií (sporné ale je, co za magii vlastně označíme). Tak hovoří Hermes Trismegistos, hieroglyfické nápisy Staré říše Egyptské, Pistis Sofia, Jan Amos Komenský, Obhájení nevinnosti Bohorodičky, písemné památky na Řád Templářů, Elifas Lévi nebo Crowley. Text je temný, ale občas z něj blýskne takové zvláštní světlo - jestli nevíte co tím myslím, zkuste srovnat relativně moderní Knihu zákona s chanellingem od Aštara Šerana (nebo si vyberte někoho méně propáleného z doby od konce 80. let dál.). Magie, která hovoří tímto jazykem, není obyvkle magií evokací, vizualizačních cvičení a tajemných značek. Její umění podobnou technikou nepohrdá, ale ani ji nevyužívá více, než mág potřebuje pro svůj vývoj či z důvodu momentální potřeby. Popisný či technický jazyk uvedený pod bodem 2) popisuje metodu a vysvětluje techniku. Neskrývá v sobě Ducha a ani mu o něj nejde, zabývá se toliko praxí s viditelnými nebo aspoň procítitelnými výsledky. Cílem toho, kdo podobného jazyka používá, je vysvětlit a dát svým následovníkům - ať je to kdokoliv - možnost jeho experimenty opakovat nebo je prověřit. (Z toho nepřímo vyplývá předpoklad mluvčího, že tito následovníci budou dostatečně málo jedineční - čili že se v jejich psyché odehrávají podobné nebo dokonce totožné procesy, jako v mysli mluvčího). Jazyk je proto jednoduchý a co nejsrozumitelnější, záznamy mají podobu protokolů nebo návodů tzv. v bodech. Srozumitelnosti může být na překážku pouze duch doby: je např. pravděpodobné, že dnešní moderní magické vyjadřování, které do sebe pojímá hantýrku různých vědeckých oborů, bude pro budoucí mágy oříškem. U tohoto stylu se objevuje další úkaz, a to chvástavé popisování vlastních úspěchů či "úspěchů" - to druhé jsem více pozorovala v době blízké současnosti, kdy se za hodné chlubení pokládá i to, že někdo zažil depresi po evokaci. I zde je problém více ve způsobu podání (čili v použití jazyka), než v samotné informační hodnotě. Odbočka: Dokonce si troufám tvrdit, že nevhodné užití jazyka je jednou z hlavních příčin, proč není magie brána vážně. Chvástavé vyjadřování nedělá magii příliš dobrou reklamu. Moderní výmluva (pardon, zaklínadlo), že mág musí mít zbytnělé ego, protože to sebou magie nese, při kritickém pohledu neobstojí: Tvrzení uvědomuji si sebe sama a tvrzení jsem naprostý idiot jsou vzájemně neslučitelná. Jedině že bychom se z nich pokusili splácat tvrzení jsem záměrně naprostý idiot. Teď se zkusme zamyslet nad tím, kolik toho mágové namluví o sobě. Třeba bych se mohla pokusit podle nich opičit (tzn. vzít si příklad), a to by mi mohlo pomoci řešit můj problém, nastíněný shora této úvahy. Možná mám krátkou paměť nebo špatné či nedostatečné znalosti, ale o většině mágů nebo těch, které chceme za mágy pokládat, toho moc nevíme. Kromě Crowleye nikdo nenapsal svůj vlastní životopis. Jistou míru sebeprezentace nacházím u Léviho, Kohouta-Lásenice, Steinera. O ostatních se můžeme o jejich osobním smýšlení, o skutečném životě a pravdivých příčinách jejich životních zvratů jenom dohadovat, natož aby bylo možno odhadnout cosi jako psychologický profil a tím se přiblížit temným zákoutím jejich duší. O Faustovi ani nevíme, kde se narodil a zda měl ženu - a to je známý mág. Přesto se o něm tradují hospodské historky, jichž byl možná sám původcem i šiřitelem. Čím hlouběji jdeme do minulosti, tím méně se toho dozvídáme - jednak nebyla sebeprezentace ještě v módě, jednak nebyly ani možnosti. Ale o moc lépe na tom nejsme ani když se zahledíme na současníky, jako jsou Caroll nebo Hine. Pánové nepustí chlup. Přílišné odhalování zákoutí vlastní duše tudíž není v magii až tak časté. Pěknější potvrzení toho, jak moc si magie potrpí na image, jsem si ani nemohla přát. Důsledek je ale trošku smutný: mágové, aspoň v dohledné minulosti, mnohdy zaujímají obranné postoje, vytvářejí o sobě zdání, aby nemuseli nésti celou kůži na trh - když prozradí ze sebe příliš mnoho, budou stejně zranitelní, jako kdokoliv druhý - magie nemagie. Ale to pořád neřeší, jak mám mluvit o sobě. Zatím jsem došla pouze k tomu, že o sobě mám mluvit, protože jinak bych se chovala podobně polovičatě, jako ostatní spisovači technických popisů - což nechci odsuzovat (i technické popisy jsou nutné k dobrému provedení práce), ale nechci to ani konat, neboť mi to připadá nedokonalé. Takže technické popisy ne. Ty básnické obraty a paralely... no nevím, jestli bych toho byla schopná. Sice věřím, tomu, že mám krok k osvícení a půlden cesty k nanebevzetí, ale nevím, jestli to umím popsat. Umělecký styl každého ražení je všeobecně nesrozumitelný (zvláště když posluchač vyznává jiný umělecký směr), na hospodské historky mne nikdy moc neužilo a depresemi netrpím. Tak co teď? Ale hlavní je, že jsem si v tom udělala pořádek.

28. 5. - 20. 6. 2006