Některé jevy, s nimiž se občas setkáváme, jsou nedefinovatelné. Jejich povahu můžeme vyjádřít přirovnáním, opisem nebo ještě lépe hudbou, tancem či výtvarným zpracováním. Jste-li v pravý okamžik na pravém místě, dopadne-li zrnko události do připravené půdy, a budete-li se zárodku věnovat aspoň nezbytnou dávku pozornosti a péče, začne kdesi v hloubi klíčit semínko budoucích dějů. Zatím je to semínko neznámé byliny.... nebo to bude strom?
Někdy nelze říci, jak to či ono vzniklo. Platí to zvláště pro umělecká díla. Lze hýřit frázemi nebo se držet faktického popisu, nic podstatného ale není sděleno ani o díle, ani o jeho účelu, ani o jeho působení. Ale je to vůbec potřeba? Proč sdělovat něco o díle, když dílo samo sděluje?
Procitnutí ve 29 obrazech se vyklubalo jako reflexe týdenního setkání v Lažánkách v září roku 2004. Nevím, co tam na mne zapůsobilo, ani jestli tam vůbec co působilo - stejně tak je možné, že se jedná o součást déledobějšího procesu, o němž se zmiňuji jinde, a jde jen o časovou shodu. Vyklubalo - to je správné slovo, pokud si pod klubáním představím objevení se z uzavřeného prostoru (=vajíčka), přičemž je vynaložena jistá námaha, aby došlo k proražení skořápky. Ještě když jsem před pár dny dokončovala elektronickou verzi, nevěděla jsem, co vlastně chci vytvořit. V počínání mi to ale nikterak nebránilo. První verze byla též vytvořena s ideou, nikoliv s vizuální či jinou představou. To stačí.
Tištěná verze je graficky jiná a půjde-li to, přidám později sem její kopii. Nebo taky nepřidám - tištěná verze by měla zůstat tištěná - a basta. Virtuální podobu taky nebudu tisknout. Karty papírové jsem dokončila na podzim loňského roku a obrazoví aktéři (neshodují se s aktéry příběhů) je tehdy už četli.
Číst dál
|