Myslím, že to bylo taky někdy v květnu nebo červnu, co jsme takhle v poklidu vstali a udělali si ranní kafe. Teda to jsem si udělala já, Roman už tu možnost nedostal. Když vkročil dolů do svého kutlochu, uvítaly ho vodopády vody crčící ze stropu na čtyři počítače a další přidružená zařízení. Na skeneru se rozstřikovaly kapičky, upéesky syčely a koberec čvachtal. CD mechanika asertivně protestovala proti narůstající vlhkosti v místě, kam patří CD, a v pravidelncýh intervalech vysouvala a zasouvala šuplík. Provlhlá omítka smrděla, od zásuvek se vlnily výboje a možná jiskřil monitor. No tak dobře, nejiskřil.
Roman je osoba citlivá, měkkosrdcatá a s nervy stále na cestě do okolních kyblů, pročež zařval, vyletěl a pak se mě přišel zeptat, co má dělat, protože se přece děje něco hrozného. Až po mém nevlídném zavrčení se vzpamatoval a začal jednat účelněji. Nejdříve zavolal sousedovi, který katastrofu způsobil, aby sesedl z koně na blízkém ranči a přišel zjednat nápravu. Soused je též osoba citlivá a měkkosrdcatá, nechtěl se hádat a rychle pochopil, že viníkem je on a jeho nová pračka Moulinex. Sesedl z koně na blízkém ranči a přijel i s kovbojskou Romčou, aby pomohli likvidovat následky tropické bouře v uzavřené místnosti. Ještě před nimi došla sousedova máti, která pobývala nejblíž, a zkusila odčerpat vodu z podlah místnosti v prvním patře.
Kupodivu nebyly následky katastrofy tak hrozné. Největší investicí byl nový koberec. Monitor vyschl, zásuvky jsme vyfoukali, z upéesek vylili vodu, skener naleštili a počítače vyfénovali. Soused s Romčou vyčistili všechny poličky a utřeli věštírnu, která byla postižená taky. Dokonce i tarotové karty se podařilo zachránit a skoro na nich není vidět, jak dopadly, protože už před potopou byly odřené a zase se tak moc nepoužívají. Jenom účetní doklady nahoře ve věštírně jsme nechali plesnivět. Nesnáším účetnictví.
Škody sestávaly z té nešťastné CD mechaniky, ze zdroje k mikrovlnu a jedněch mariášových karet. Soused slíbil, že zalíčí strop, ale znáte sousedy, že..... :-)
To den před touto událostí byl podstatně veselejší. Roman, Majkl a Hrabě, který nikde nesmí chybět, se dívali na praštěný americký film, jehož podstatou bylo, že jacísi nudící se zbohatlíci se vydávali všanc různým nebezpečím. Hoši se rozhodli, že se taky zostudí a počůrávali se v hospodě. Fuj, čuňata. Roman už se na toto téma rozepsal, nebudu se zbytečně opakovat. jenom takový jeden postřeh: Než kluci přikročili k akci, všichni zaplatili a připravili si únikovou cestu. Bázlivě se potom rozhlíželi po přibývajících hostech a nakonec se zbaběle schovali za Majklovy neskrývané obavy - ten jediný se styděl okatě a nedělal ramena. Ale když si příhodu poslechli kamarádi, mimo jiné i soused, který nás druhý den vytopil, nebyly tyto přípravy a pocity vůbec zmiňovány. No ještě že jsem tam byla. Tolik živlová pohroma vodní. Ještě nás ale postihla živlová pohroma zemská. O tom v další části této série.
|