Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

To snad není možné!  Act I. Přehršel osobních postřehů z průběhu tohoto roku - o pohybu a stání

Astrologický rok začíná 21. března. Letos to bylo možná až dvaadvacátého - to kvůli přestupnému roku - ale prakticky vzato je to jedno. Že něco není v pořádku, to jsem pociťovala už někdy od sedmého, kdy jsem se vrátila z jarních prázdnin a ne a ne se přizpůsobit městskému životu. Ale co s osobními pocity, ty jsou proměnlivé a není možné na nich stavět soudy o světě. Koncem března jsme začali chystat internetové vydání Abramelinovy magie. Jak už jsem psala jinde, knižní vydání je zakleté a rok za rokem je oddalujeme kvůli stálým překážkám, jak o tom píšu jinde už dřív, ale platí to stále. Připravila jsem tehdy text, opravila, zformátovala a přidala předmluvu. Vložení magických čtverců, stejně jako jejich příprava, byly na Romanovi. S Correlem to moc neumím, vždycky spáchám nějaký paskvil, takže grafické práce jsou jeho doménou. Koneckonců Roman má uměleckou školu a je tím pádem odborníkem ze všech nejlepším. O druhém dubnovém víkendu jsem s klidem odjela do Prštic, abych tam s ostatními oslavila 100. výročí přijetí Knihy zákona. Jsem odpůrce moderní techniky, zejména všeho, co se týká komunikace. Možná i proto jsem totální nemohlo na řízení motorových vozidel. Obvykle mne všude vozí Roman nebo nějaký jiný dobrovolník. Jsem-li bez zavazadel, používám hromadnou dopravu. Tudíž i do Prštic pro mne a Hanku Roman dojel. Hned na první pohled bylo vidět, že něco není správně. Potom jsem se dozvěděla, že ho navštívili Abramelinovi duchové. Je to jeho příběh, nebudu proto uvádět podrobnosti - jestli bude chtít, napíše to sám do svých stránek. Zážitek to byl pěkný a osobně na něm nevidím nic zvláštního, jsouc s duchy všeho ražení celkem kamoš. Pozoruhodné bylo až to, co se začalo dít následně. Už si přesně nepamatuji na podrobnosti. Myslím, že první jsme dostali pokutu, druhý den druhou, potom třetí a pak Roman zadkem vyrazil sklo vchodových dveří v obchodě. Potom následovala myslím ještě jedna pokuta. Pak nám odtáhli auto. Postavili jsme si hlavu, takže nám ho zase vrátili - víc o tom najdete zde. Všechno proběhlo během několika dnů a působilo to skutečně démonicky. Mám velmi málo prostých přímočarých zážitků, kdy následek navazuje na příčinu a vše se rozvíji pěkně a přímočaře, takže se to potom dá dobře povídat a každému je jasné, že to bylo právě tak a tak. Třeba s naším autem. V září 2003 se poprvní stalo, že nenastartovalo. Stačilo chvilku počkat a bylo po chybě. Ale potíž se opakovala častěji a občas bylo nutno opustit vůz a pokračovat dále jinak - auto se nehnulo z místa ani po výprasku na karoserii. Náš milý automechanik se několikrát pokusil najít kde je problém, ale marně. Kdykoliv jsme zanechali vůz jeho péči, fungoval bez zaškobrtnutí. Situace se táhla celou zimu a z jara se na nás automechnika Laďa zase vybodnul, že chybu nemůže najít, nemá čas a další výmluvy. Ale to jsem měla předeslat, že máme auta dvě. Tady toto a ještě jedno, které se mírně rozpadá a postrádá techničák. Jsou to oba vozy dobré, vyšedší z bran motorwerku Opel, to jen tak mimochodem. Ono druhé auto si koncem února vypůjčil náš automechanik Laďa den poté, co svého miláčka rozšrotnul kdesi v zatáčce a coby předmět doličný jej musel zanechat na policejním parkovišti. Laďa přislíbil, že auto opraví, motor vyladí, kastli vyvaří a vůz opatří doklady. Za to s ním může bezplatně jezdit, dokud bude potřeba. Když počátkem května pojízdné auto nestartovalo a Laďa se nám obloukem vyhýbal, aby nemusel trávit hodiny vrtáním v drátech, požádali jsme o navrácení druhého vozu. Kupodivu se povedlo - Laďa dovezl po 14 dnech přemlouvání malého Opla ve stavu ještě horším, než si jej před čtyřmi měsíci půjčil. Návdavkem jsme k autu získali špínu, podlahu zaplivanou žvýkačkami, mastné potahy a chybějící výbavu v kufru. Pak jsme se dozvěděli, že za něj máme ještě platit pojištění, ale to už je skoro maličkost. Chudák malý pokažený Opel stojí doposud na svém místě před domem. Velký pojízdný Opel opravila nová squělá automechanička Aja s mimozemsky zelenýma očima někdy v červenci, a sehnala elektrikáře, který do půli srpna donutil auto startovat. Vida - netrvalo to ani rok. Odtahová služba se s námi přela velmi intenzivně, dokud jsme fotograficky neprokázali, že pokuta za odtah by byla menší, než náhrada poničeného nárazníku. Shodou okolností má věc ještě dohru, a to přesně ten den, kdy jsem toto vše dopsala - 7. října. S úředním molochem, úplatnými policisty a zákony nedodržující odtahovkou ze Slatiny se setkal náš soused. Podobná situace, stejné způsoby manipulace, stejné lhaní, zdržování a vyhrožování. Soused je málo paličatý - povolil.

dokončeno 7.10.2004