Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Rozhovor pro Regeneraci Každý máme jinou výbavu Článek Pavly Hobstvové

S kartářkou Zuzanou Antares o novém tisíciletí, vodnářských sítích a nesplněných přáních Začalo nové tisíciletí a lidé se ptají, co se změní. Znamená přelom tisíciletí duchovní změnu? Stane se něco hrozného, nebo se budeme mít konečně dobře? Je letošní rok milníkem v historii lidstva? K dramatickým změnám asi nedojde, jinde mají zase jiný letopočet, nečekají tedy od nové doby nic. Jenže my, lidé v západních civilizacích, se cítíme být středem světa. Ale nové věci se mohou dít jen u nás. Ano. Připouštím, že toto období je výjimečné, ale tato výjimečnost trvá již asi 100 let a ještě dalších 100 let bude. A rok 2000 se k tomu namanul a dnešní události jen trochu energeticky přibarví. To proto, že my, kteří používáme křesťanský letopočet, jsme se upínali k tomu, že za 1000 let něco bude. Tisícovka je křesťanům daná, jako něco zvláštního. Kolem roku tisíc se také čekal konec světa, ale došlo jen k zásadním problémům církevního rázu. Tušíme, že konec světa nebude, ani z nebe nikdo nesestoupí, ale něco čekáme. Navíc tenkrát se nic nestalo a teď by třeba mohlo. Kam jde myšlenka, tam jde energie. Když několik generací v určitém bodě očekává něco zvláštního, tak tam svými myšlenkami posílá svou energii. Mohou to být lidé dávno nežijící i ti dnešní. My přes to přecházíme jako přes energetické pole. Jako třeba skrz mlhu, která je od někoho zlatá, od někoho škaredá, šedivá. Je to ale každopádně energetická zátěž, která se archetypálně váže na křesťanství, na náš vztah k tisícovce. Vůbec s tím nesouvisí, jestli jsme věřící, nebo ne. Tolik předků bylo věřících, že v sobě křesťanské hodnoty máme. Hodnoty islámského světa jsou jiné. Mylně se domníváme, že špatné. Co říká novému letopočtu numerologie? Jsem opatrná: vzniká něco nového, ale nemáme s tím zkušenosti. Já bych to chápala tak, že jednička byla symbolem JÁ, dvojka bude MY. Význam budeme moci posoudit až tak za 20 let. Působí to zlověstně? Z hlediska numerologie jako nauky o lidské povaze - ano. Mají vaši klienti v posledních letech - kdy žijeme na přelomu tisíciletí - jiné problémy než dřív? Ano, existenční. Ale to nesouvisí s mileniem, ale se špatným hospodářským vedením země. Je přirozené, že po každé revoluci bývá nepořádek. Potřebujeme, aby přišla generace bez zlozvyků, které vypadají na první pohled nevinně. Nedávno jsem například viděla v televizi pořad, který upozorňoval, že bychom měli být opatrnější na svá data. Redaktor ankety na ulici zjišťoval jméno, adresu, rodné číslo a jestli budou v neděli doma. Všichni to klidně vyklopili. Dali k dispozici všechny údaje, na které se nemá nikdo co ptát a vytvořili i příležitost pro zloděje. Nikdo neodmítl, jsme zvyklí udělat, co se nám nařídí. Neumíme se svobodně chovat, protože nám to připadá neslušné. Je to pozůstatek minulého režimu, ale konec konců, to bych s mileniem nespojovala. Dochází k nějakým duchovním změnám? Jsme vzrušení z toho, jak přecházíme z ryb do vodnáře, ale je těžké přesně určit, kdy k tomu dojde. Debaty, jestli tu vodnář už je, nebo teprve přijde, jsou zbytečné. Kdo se umí dívat, tak vodnáře vidí: Technika se za posledních 100 let prudce změnila a před tím šla velmi pomalu. Populační křivka strmě roste asi 200 let. Je evidentní, že se něco děje. Dělá lidem věk Vodnáře dobře? Ne. Ryby jsou nejduchovnějším znamením, to znamená, že vystupujeme z období ducha. Mnozí žijí v naději, že do něj teprve přijdeme, a tak si mnoho slibují. Obávám se, že produchovnění jsme prošvihli, lidé si vybrali druhý pól znamení, temnou stranu ryb: bolest, mučení, války. A teď všichni čekají, že vodnář to spraví. A nespraví? Už grafické znamení, které je symbolem ryb - dva spojené ocásky, sdělovalo, že něco je spojené. Dvě vlnovky vodnáře praví, že co bylo spojené, se rozdělilo. Z toho vycházejí některé teorie, podle nich se lidé se rozdělí na dvě části, jako se rozdělili opice. Část lidstva může zůstat v nevědomosti a část se oddělí a stane se duchovně bohatší. Je to předpověď bouřlivě odmítaná, protože si jsme přece všichni rovni. Což je nesmysl, příroda je nedemokratická, nejsme stejní ani tělesně, ani duchovně. Příroda bude k některým hodnější, požene je po vývojové křivce rychleji vzhůru, jiným dá pokoj. Je otázka, na koho tedy bude hodnější, jestli na ty, kteří poletí pod tím bičem, nebo na ty, kteří se budou spokojeně flákat (obrazně řečeno) na svých stromech. Dávají vodnářské vlnovky ještě další náměty pro vysvětlení budoucnosti? Ano, mohou znamenat koleje a dráty, sítě. Ty znamenají žádoucí komunikační pokrok, ale do sítí se také chytá, můžeme v nich uvíznout. V tomto stádiu se již nacházíme. Všimněte si, jak je člověk na všech stranách kontrolován, kolikrát vás jen natáčí skrytá kamera, kdo všechno o vás shromažďuje informace, kdo je zase dokáže ukrást. Zatím je nikdo nezneužívá, ale jednou to může přijít. Vzniká prostě nová realita. Pěkně o tom v románech píše Stanislav Lem: člověk nemusí být schopný rozeznat, která realita je ta pravá. Souvisí to s virtuální realitou, ale i se staršími věcmi. Napříkad mytologická realita byla kdysi stejně reálná, jako je ta naše. Domorodé kmeny, které žijí původnějším způsobem života, například Indiáni mají sny stejně reálné, jako je přítomnost. Mohou tedy existovat různé druhy reality? Ano, a každá realita pak má své příslušníky, obyvatele, a ti zase působí na nás. Virtuální realita z prostředí počítačů má také své ,"duchy", kteří určitým způsobem ovlivňují lidské životy. Hodně lidí se asi zeptá, jestli žijí v těch drátech. Ale oni žijí v jiném světě. A když se člověk bude dívat na televizi, používat počítač, telefon, mobilní telefon, tak na ně může narazit. Citlivějším lidem radím, ať sledují svoje pocity, když vstoupí do internetu a přeskakují z jednoho kanálu do druhého. Někdo mají pocit, že někoho potkal, ale nedovedou to definovat. Necítí se jen napojený na ty, s kterými komunikuje? Těžko říct. Pěkně o tom pojednává knížka Feťákův průvodce po galaxii, kterou vydala Votobia. Hrdina zde popisuje, jak prochází sítěmi a potkává různé překážky, přes které se musí dostat, jinak by se dostaly ony do něj. O to jde: lidé začínají být "nakaženi" působením těchto bytostí. Aniž by si to uvědomili, začínají se chovat jinak, než dřív. Příkladem jsou ty věci, kdy musíme ze společenských, či jiných důvodů být jako ostatní. Bytosti, o kterých mluvíme, nás nutí, abychom jedním z mnoha byli. Člověk by se měl snažit tuto potřebu překonat. Měly by být sám sebou, být já, aby se jeho ego změnilo na kvalitativně lepší jednotku. Co máme pro to udělat? Uvědomit si všechno. Když si večer sedám k televizi, nebo zvedám telefon, zařazuji se mezi davy, kteří se právě také dívají, telefonují... Měli bychom vědět, oč jde, nebo, že se něco děje. To může udělat každý: když si uvědomím, že na mě něco působí, ztratí to na síle. Jako když odstraňujeme staré psychické bloky: vím, že mě kdysi naštvala maminka, když mi ve 3 letech sebrala medvídka, uvědomím si, co se stalo a přestanu být naštvaná na všechny lidi okolo sebe. Tehdejší trauma přestane působit a člověk se stane přizpůsobivější. Navíc je to pěkná kabalistická souvislost. Když si uvědomím, že se něco děje, mohou to začít pozorovat. Když pozoruji, už nejsem přímým účastníkem děje. Věci na mě sice pořád působí, ale daleko méně a jsem schopna s nimi nějak naložit. Ta zmiňovaná zlověstnost slova MY leží právě zde? Ano, tendence člověka být pohodlný, podlehnout stádnosti, davovosti. Vodnář je tím MY, opozice JÁ. Znamená kolektiv a potřebu mu podléhat. V mundální astrologii pod vodnáře patří kolektivní věci, kterým podléhají všichni, například zákony. Člověk vodnářského věku má potřebu zapadnout do nějaké skupiny, subkultury, prostředí. Každé dítě dnes ve škole zapadne do nějaké skupinky a není schopno se domluvit s ostatními. Ale říká se, že Vodnář je individualistický... Ano, jedinec, narozený v tomto znamení je orginální, leč pracuje pro společnost, tu zdůrazňuje - a mundální astrologie je jiná. Vodnář jako osobnost je ctižádostivý, chce se někam dostat, to odpovídá významu vláda. Něco jiného je slunce ve znamení a jiné je znamení samotné. Sítě tedy znamenají potřebu někam příslušet? Ano, třeba do skupinek, kdy jedna není schopna komunikovat s druhou. Pozorujeme tento jev již delší dobu: například preferujeme specializaci vědce. Odborník, úzce zaměřený na jeden obor, odtržený od reality, je nepoužitelný pro normální život. Není schopen si ani nakoupit. Ale jsou i hiphopáci, party na kolečkových bruslích, skatebordisti, každý má jinou módu, chodí do jiných obchodů... Jeden druhého nemá rád, mají svůj vlastní slang a i když bydlí dva z různé skupiny v jednom domě, neznají se, nezdraví se a nestýkají se. Stejné je to s úrovní vzdělání. Technik se nedomluví s biologem, vzdělaný nepůjde mezi méně vzdělané, protože by se nudil. Dá se proti tomu něco dělat? Hlavní je neztrácet kontakt. Dnes je běžné specializovat se a zapadnout do skupinky, ale je nepřijatelné například v hospodě prohlásit, že chodím na diskotéku.Tam by zase byla nepřijatelná hospoda. Člověk se tedy musí zařadit a potom eventuálně těm ostatním lhát. A tak to dělá dost lidí. Jsou i tací, co mají snahu nebo odvahu, bouřit se proti tomu, kam jsou strkaní. Bývají to nějakým způsobem nepřizpůsobitelní jedinci. Společnost je vyřazuje a oni musejí hledat jinou cestu. Pak dochází k zajímavým psychosociálním jevům: člověk, který nezapadá do své skupiny, se tím pádem stává meziskupinovým, spojuje sám v sobě několik skupinek, protože ani jedna mu nevyhovuje. Tendenci bouřit se mívali vždycky blázni. V dávných dobách byli uctíváni, jako svatí. To proto, že dokázali dojít někam dál. Dnešní společnost to ale chápe spíš jako vadu, a chce si výjimečné lidi přizpůsobit. Chce člověka adaptovaného, aby byl schopen uživit se, stal se průměrem a poslušnou ovečkou, jednal podle rozkazů. Má vodnářské znamení ještě jiný význam? Koleje, symbol vlaku, je to jedno, jestli jde o metro, nebo tramvaj. Především jde o další známku nesvobody. Jede se odtud tam, je daný směr, místo, čas. Na silnici jsme mohli zabočit, zastavit. Ale tady je všechno stanoveno. Počítá se s rozvojem kolejové dopravy a je to logické. Fosilní paliva dlouho nevydrží a ovzduší také ne. A to je zase to zlověstné, musím se podřídit celku. Co čekáte od květnového stelia? V předpovědích jsem opatrná, protože od letního zatmění slunce jsem čekala něco jiného. Tenkrát ale byl důležitější ten takzvaný nebeský kříž. Počítala jsem, že to období proběhne pod znamením nějakého napětí a nakonec z toho vyplynulo něco, jako když se člověk dlouho nadechuje. Pak se během vlastního zatmění vydechlo a rázem se všechno posunulo někam jinam. Měla jsem pocit takové tečky za tím tisíciletím. Něco opravdu skončilo a teď znovu začínáme. Ten den jsem cítila, jakoby se něco změnilo, k něčemu došlo a to mě zaskočilo. Počítala jsem že následek napětí se projeví až během tří let. To se ještě může stát, ale cosi vyplynulo hned. Začátek. Jako když člověk zamyšleně jde a vrazí hlavou do sloupu a probudí se. Stelium vytvoří planety v Býku, které budou všechny v přesné kvadratuře na Uran a Neptun ve Vodnáři. To dojde k bouřlivým změnám? Nazvala bych to opět probuzením. Saturn v býku už je v kvadratuře rok a působí napětí. Tyto dvě planety (Uran a Saturn) se účastnily také onoho kosmického kříže 11. srpna. Asi odněkud přijde nějaká rána. Ale ty planety jsou pomalé, všelijak se plazí, jsou retrográdní, vracejí se, takže je z toho neurčitý dojem napínání. Něco se nedaří, hodně věcí bude na mrtvém bodě, bez pocitu pokroku a to bude chvíli houstnout. Pak přijde něco výraznějšího, důležitějšího, ale co, to nedokážu odhadnout. Týkají se děje jen našeho území? Celého světa. Při tom 5. května budou planety nejblíže sobě, ale 8. bude nejpřesnější konjunkce a planet bude 6, poslední bude už kousek od nich. Jak se budou pohybovat, vlivy budou kolísat. A lidé se asi nebudou cítit dobře, budou náladoví, s výkyvy energie, bude docházet k úrazům. Dojde chvíli k zmrazení, nic se nebude dít. Uran přináší změny a teď nebude moci, ostatní planety mu budou bránit. Co byste lidem na cestě do příštího tisíciletí radila? Asi aby byli přísnější sami na sebe. Když se mi něco nepodařilo, zjistím, proč. Mohu si za to sama, čím? Měla jsem správné přání, nebo jej mám pustit z hlavy? Také by lidé měli vědět, z čeho jsou složeni, kde mají kořeny ke způsobu života, kterým žijí. Patří to k těstu, ze kterého jsem uhnětená. Možná by bylo hezké odejít na poušť a meditovat, ale jsme lidmi s potřebou sociálního kontaktu. Pokud vůbec přijmu možnost, že je to možné, při současném přelidnění. Takže naším prvním úkolem asi bude komunikovat s ostatními. Někdy také lidé zbytečně usilují o věci, kterých nemohou dosáhnout. Volají na pomoc síly podvědomí. Je to dobré pro vstup do Nového věku? Nevidím ráda tyto metody, například Silvovu. Mají už trochu pachuť "černé magie". Ta metoda je velmi stará a pan Silva ji nevymyslel. Jde o staré nejzákladnější psychurgické praktiky. Tady může začínat zlá cesta, i když je to věc nevinná a skoro neškodí. Ale z hlediska magie mi nepřipadá rozumné je používat, jak to Silva radí. On nerespektuje, že přání našeho ega mohou být člověku spíš na škodu než k užitku. Něco jiného je totiž chtění vědomé a jiné je chtění "nevědomé", které jde od srdce. I jogíni přece tvrdí, že síla přání je velká a sami ji užívají. Je, ale jde o to, jestli ta síla vychází z ega - tedy z toho povrchu, nebo z vnitřku. Co vychází z vnitřního JÁ, je spojeno s vnitřními silami. A mezi vnitřním a vnějším je konflikt. Všimněte si zákonů schválnosti. Čím víc něčeho chci dosáhnout, tím méně mi to jde. Je to například důvod, proč selhává většina pokusů s telepatií. Než si budeme něco přát, nebo než vůbec začneme s těmi silami pracovat, tak bychom měli být sami se sebou v harmonii. Mohlo by totiž dojít k uskutečnění ne právě rozumného přání. U jogínů předpokládáme určitou duchovní vyspělost, kdežto se Silvovou metodou bych byla opatrnější. Jedno přání tam třeba zplodí deset dalších, jinde metoda zase nefunguje, ale oni si namlouvají, že ano. Čili pokud něco chceme, máme za to raději čestně zaplatit? Ano, vyhnete tím se chybně praktikované magii a položíte oběť, něčeho se zřeknete... Jako když člověk dá nejlepší kus ze stáda. Nemusí jít zrovna o peníze. Chci, aby se mi něco splnilo a za to nebudu například každý den koukat na televizi, ale jen třikrát týdně. To je v dnešní době dost velká oběť, málokdo si dovede představit čtyři večery týdně bez televize. Člověk má najednou čas sám na sebe, má jiné myšlenky a jeho psychika pracuje jinak. Má tím pádem i něco pro sebe, ale pro jeho ego je to oběť. Ono někdy stačí jenom přestat chtít a věci k nám přijdou samy. Představte si, že své přání odevzdáte skřítkům. Mohou mi pomoci jen tam, kde nezavazím, nedržím věc v rukou. Když ji odevzdám, někdo s ní může něco dělat, ale dokud to mám já, tak ne. Buď s tím něco udělám já, nebo nikdo. Co vidíte v poslední době v kartách vašich klientů? Když se tak hrneme do třetího tisíciletí, mají osud předem daný hvězdami, nebo si jej dělají sami? Hodně si mohou ovlivnit sami. Období, kdy se něco děje a člověk je vystaven potížím, mu dá paradoxně víc možností. Když nemáte starosti, nic neděláte. Není proč vymýšlet nové postupy. Člověk se nad sebou nezamýšlí tehdy, když má na to čas, ale když je pod tlakem. Veškerá bída, nemoci a války slouží k pokroku. Proč se vymyslely počítače? Hledaly se nové zbraňové systémy. Ne, že by si lidé chtěli pomáhat, ale chtěli se vraždit. Co je tedy dobré pro řešení existenčních problémů? Musí-li, dokáže se člověk vyburcovat k většímu výkonu. Období napětí, které nás čeká, může být pro mnoho lidí očistné a ozdravné. I když je doba divná, nejsou peníze, je velká nezaměstnanost, nejistota. Pár hubených let může člověka pozvednout. Jde ale o to, co si z problémů vezme. Může být ukřivděný, jak trpěl, nebo to vnímá jako zajímavé dobrodružství. Když mi například továrna nezaplatí za práci, budu příště vědět, co mám dělat. Někdo je rád, že to má za sebou, a že obstál. Podařilo se mu najít novou práci, to je velký krok dopředu. Jde o to, zda je vás pohled pozitivní nebo negativní. Takže lidem netvrdíte, že jim bylo něco dané a nemohou s tím něco dělat? Říkám, že každý se narodil na svět s košíkem nářadí. Někdo má psací stroj, počítač, někdo zednickou lžíci. Je důležité, aby ten se zednickou lžící nešel k počítači a ten s počítačem nešel dělat zedníka. Každý si musí uvědomit kam v životě patří, protože má výbavu jen pro jednu cestu. Buď jí využijeme, nebo ne. To je celé předurčení. Zuzana Antares Žije v Brně, kde založila první věštírnu. Studovala gymnázium, ekonomickou školu a psychologii, vysokoškolská studia nedokončila. Výkladu karet se začala věnovat "náhodou", v nich hledá spíš jevy, které člověka ovlivní, než události, které na něj čekají. Tím se liší od praktik starých kartářek. K výkladu používá kromě mariášových karet také tarotové jako "nadstandard". Pavla Hobstová, 7.1.2000

Tento rozhovor vyšel v Regeneraci č.2/2001 v mírně pozměněné verzi.